Intel: Problém Arc je, že jsme pro každý segment chtěli speciální architekturu
Tom Petersen z Intelu popsal, v čem spočívá problém se současnou generací grafických produktů Intelu. Společnost si nastavila laťku příliš vysoko, pro každý segment chtěla specifickou architekturu…
Důvodů, proč to Intelu nevyšlo s grafikami Arc tak, jak předpokládal, už vyplynula spousta. Připomenout můžeme například opakované změny strategie a přechody od monolitického řešení k čipletovému a zpět k monolitickému. Čímž se ztratil čas i prostředky. Nebo domněnka, že když se jako základ použije architektura pro integrované grafiky, budou výkonným grafickým kartám stačit stávající ovladače používané pro integrované grafiky a ještě se ušetří na vývoji. Což taky úplně nevyšlo.
Tom Petersem z Intelu ale v aktuálním rozhovoru předestřel ještě jiný problém:
Přál bych si, abychom měli jen jeden návrh, nazvěme ho třeba Xe 1, a ten jsme použili v jednotlivých segmentech v jeho základní podobě. To je vítězná strategie. To, co jsme bohužel udělali ve skutečnosti, a v budoucích generacích se to snažíme zlepšit, je, že jsme připravovali specifické mikroarchitektury pro jednotlivé segmenty. Takže máme architekturu pro datacentra, máme trochu jinou architekturu pro desktop a máme trochu jinou architekturu pro integrované grafiky. V průběhu příprav jsme si uvědomili, že jsme zvolili velmi, velmi nákladný postup - jak proces QA, tak i segmentace. Domnívali jsme se, že potřebujeme diferencovat naše IP a přizpůsobit je pro každý segment. Zpětně si myslím, že bychom udělali lépe, kdybychom si pragmaticky řekli „víte co, něčeho se vzdáme“, například se vzdáme určité diferenciace ve vyšším segmentu nebo budeme mít určitou režii v nižším segmentu. Budeme mít jen jednu architekturu a tu použijeme všude bez úprav. To je strategie, kterou se zabýváme do budoucna. --- Tom Petersen, Intel |
Jinými slovy, Intel od počátku vyvíjel trochu jinou architekturu pro integrované grafiky, trochu jinou architekturu pro samostatná GPU a trochu jinou architekturu pro výpočetní akcelerátory. Což je pro společnost začínající v novém segmentu skutečně trochu tvrdý oříšek. Petersen doufá, že se do budoucna Intelu podaří jednotlivé architektury sloučit, takže vývoj bude pracovat na jediné, univerzální, která se použije ve všech segmentech.
Taková strategie by samozřejmě byla pro Intel jednodušší z hlediska vývoje a nákladů, otázkou však je, jak by se uplatnila na reálném trhu. Vezmeme-li v potaz, že třeba desktopový Arc A770 nese architekturu optimalizovanou čistě pro samostatná GPU (a netíží ho prvky nutné pro kompatibilitu a výkon ve výpočetním segmentu a v integrovaných grafikách) a navzdory tomu má výsledný produkt horší výkon než konkurenční Radeon RX 66x0 XT s polovinou tranzistorů (21,7 miliardy vs. 11,06 miliardy) a horším procesem, nelze se oprostit obavy, zda by architektura bez specifických optimalizací (která má být dostatečně univerzální, aby pokryla vše od velkých akcelerátorů až po integrované grafiky) nepodávala ještě horší výsledky.
Intel pro další generaci (Battlemage) vyvíjí přinejmenším dvě varianty architektury: herní Xe2-HPG a integrovanou Xe2-LPG. Zdá se tedy, že myšlenka sjednocení architektur se ve větší míře projeví až u generace třetí (Xe3 / Celestial).
Zdroje:
Jiří "no-X" Souček
Diskuse ke článku Intel: Problém Arc je, že jsme pro každý segment chtěli speciální architekturu
