Dá se říct, že produkty, které by nesly označení Pentium, se nyní jmenují (Intel Processor) N100 a N200, přičemž pomalejší varianta, která by ještě loni byla Celeronem, je nyní (Intel Processor) N50. Čipy mají kódové označení Alder Lake-N a jsou postaveny na Atomech Gracemont, které známe jako malá jádra některých modelů z generací Alder Lake a Raptor Lake.

N100 a N200 jsou čtyřjádrové procesory (po stránce procesorových jader se liší jen v o 300 MHz vyšším taktu), N50 je dvoujádrový. Procesorům budiž ke cti nízké 6W TDP. Limit spotřeby Intel neuvádí a - což je obzvlášť úsměvné - oficiální specifikace na webu neuvádějí ani základní takt. Právě to je v případě Intelu důležitá hodnota, neboť TDP Intel se vztahuje právě k běhu na základním taktu. Uveden je pouze boost (3,4 GHz pro N50 a N100, 3,7 GHz pro N200).

Procesory výhledově najdete v levnějších noteboocích a především v segmentu mini PC, kde byl právě N100 otestovaný:

Začněme tím pěkným. V jednojádrové zátěži se výkon posunul opravdu podstatně. Oproti Celeronu N5105 (Jasper Lake, čtyři jádra Tremont) stojí zcela jinde a je na úrovni procesorů jako Haswell nebo Zen 1.

Méně pěkné jsou výsledky vícejádrové. Ty se oproti N5105 sice zvýšily, ale na to, že srovnáváme s dva roky starým ultra-low-end Celeronem, nejde o nijak zásadní posun. 6W procesor vyráběný procesem Intel 7 je o trochu rychlejší než 5,5 roku starý 15W 14nm Raven Ridge / Ryzen 7 2700U, první mobilní procesor novodobé historie AMD, na kterém se společnost učila, jak navrhnout moderní mobilní procesor. Zatímco z nárůstu jednojádrového výkonu po zohlednění taktů vyplývá mezigenerační zvýšení IPC o ~40 %, vícejádrový výkon stoupl méně než IPC (o 28 %), z čehož vyplývá, že ve vícejádrové zátěži běží nový N100 na nižších taktech než starý N5105.