Šesti velkým vydavatelům knih (Bedford, Freeman and Worth Publishing Group, Cengage Learning, Elsevie, John Wiley & Sons, The McGraw-Hill Companies a Pearson Education) se podařilo „vysoutěžit“ v německém Hamburku předběžné opatření proti Rapidsharu. Hamburský soud nařídil 10. února (s účinností od 17.) Rapidsharu povinnost zavést opatření, které by bránilo ilegálnímu sdílení 148 autorsky chráněných děl z řad knih citovaných v žalobě (podané teprve 4. února). Rapidshare musí monitorovat svůj portál a zajistit tak, aby se díla na jejich servery vůbec nedostala a uživatelé je nemohli neoprávněně stahovat. V opačném případě se vystavuje nebezpečí placení €250 000 za každé takové porušení (tedy každé dílo).

Jedna věc je jistá, Rapidshare má problém. Aby nařízení beze zbytku vyhověl, musel by smazat každý zaheslovaný nebo nějak zamčený soubor nahraný na jeho servery, protože si může být jistý tím, že se nejedná o dané dílo jen tak, že k němu bude mít přístup. Stačí, aby uživatel nahrál dané dílo na server pod jiným názvem, zaheslovaným archivem a Rapidsharu v tu ránu hrozí velké pokuty.

Mluvčí Rapidsharu se pochopitelně nechal slyšet, že se odvolají, ovšem jejich postoj je každopádně zajímavý: „Autorské zákony byly vytvořeny pro svět fyzických produktů, kde ochrana nekoliduje s právem na soukromí miliónů lidí. Ve světě internetu takováto preventivní kontrola nahrávaných souborů vede k porušování ochrany osobních dat monitorováním soukromé komunikace lidí, kteří nebyli obviněni z provádění něčeho špatného. Je potřeba diskutovat o rovnováze mezi ochranou autorských práv a ochranou osobních dat.“