HP ENVY 17-cg0005nc je tak trochu novou vlaštovkou s novými mobilními Intel Ice Lake-U procesory, které jsou postavené na 10nm procesoru. Oproti předchozím Skylake derivátům nabízí vyšší IPC, ale 10nm proces zároveň neumožňuje vysoké taktovací frekvence jako předchozí 14nm modely. Situaci navíc komplikuje fakt, že v rámci desáté generace najdeme namixovaný 14nm Comet Lake, který je často rychlejší díky vyšším taktovacím frekvencím. Malou výhodu má Ice Lake ve formě silnější iGPU, má totiž Iris Plus grafické jádro složené z 64 EU.

Testovaný notebook se aktuálně prodává za nějakých 35 499 Kč s DPH, přičemž trochu vidle do žita vhazuje Intel, jelikož na trh chystá nové notebookové 10nm Tiger Lake procesory. To ale nevadí, dnes se podíváme na "starší" 10nm procesor.

Konfigurace tedy vypadá takto:

• Intel Core i7-1065G7 – 1,3GHz, Turbo až 3,9GHz, 8MB L3, 15W TDP, 4C/8T
• 2x8GB RAM DDR4-3200 CL-22-22-22-52 1T
• Intel Iris Plus Graphics
• NVIDIA GeForce MX330 4GB
• 17,3“ Innolux CMN176C 1920x1080 60Hz IPS LCD
• Intel AX201 NGW (802.11ax + Bluetooth 5.0)
• 4 cell 56Wh baterie
• 65W HP napájecí adaptér
• Windows 10 Home v2004

HP mi na recenzi zaslalo standardní kus z distribuce, nejedná se tak o nějaký testovací kus, ale o standardní prodejní model. Kartonová krabice s obrázkem notebooku obsahuje v ochraném polstrování samotný notebook a napájecí adaptér. Alespoň to jsem našel v krabici já, předpokládám, že různé standardní manuály lze získat v elektronické podobě, ale možná jsem je jen přehlédl.

Adaptér k notebooku je velmi malý, velikostně odpovídá DELL 45W adaptérům, které byly přikládány k XPS 13 řadě. Tento však dodá až 65 Wattů skrze DC jack a dokáže se pořádně roztopit. Notebook můžeme nabíjet i přes USB-C, nicméně ve Windows nás notebook upozorní, že bychom měli používat nabíječky od HP.

Nyní k samotnému notebooku, jeho rozměry jsou 399 x 259 x 19,4 milimetrů a hmotnost dosahuje 2,73 kilogramu. To není úplně málo, ale nesmíme zapomenout, že se jedná o 17,3" notebook s dotykovým LCD, které je překryté sklem a navíc je tělo částečně hliníkové. Tento notebook navíc není herní, takže je poměrně tenký.

Horní víko notebooku je kovové a veprostřed je moderní logo HP, které slouží tak trochu jako zrcadlo. Po otevření notebooku se nám ukáže opravdové zrcadlo, za což může hlavně lesklý displej. Pokud si notebook dáme ven, tak i ve stínu není moc dobře použitelný, více vidím sebe, než obsah na monitoru. Použitý panel je Innolux CMN176C, který prý pokryje 72% NTSC a má svítivost až 300 nitů. Rozlišení je klasické FullHD, tedy 1920x1080, případní zájemci si mohou připlatit za model s 3840x2160 panelem. Před LCD panelem je ochranné sklo Corning Gorilla Glass, takže patláním po monitoru nepoškodíme samotný panel. Nicméně pokud notebook upadne velmi nešikovně na zem, velmi pravděpodobně dojde k rozbití sklad a panelu pod ním.

Nad LCD panelem bydlí poměrně standardní 720p webkamera, která má překvapivě mechanickou krytku, která dokonce kameru vypne. Na vypnutí webkamery pak slouží dedikovaná klávesa v klávesnici, která má v sobě i oranžovou LED. Pokud webku vypneme, překryje se bílým kouskem plastu. Zde jsem si všiml, že jsem sklo omylem trochu upatlal, fotografie je tak trochu ošklivá, ale pro představu stačí.

Nyní tedy k tělu notebooku, jak můžeme vidět, notebook má vyklápěcí pant, na kterém sedí displej a díky tomu není možné otevření o 180°, respektive je to možné, ale není to výrobcem doporučované, jelikož velmi pravděpodobně dojde k nenávratnému poškození notebooku.

Klávesnice je na můj vkus poněkud neortodoxní. HP se ve svých propagačních materiálech chlubí větou "Čtečka otisku prstů na jiném místě než byste čekali." a musím jim dát za pravdu, čtečku otisků prstů bych opravdu nečekal v místě klávesy context menu. Jedná se skutečně o plochu se čtečkou a v klávesnici je takto šikovně schovaná. Osobně bych však ocenil spíše právě context menu klávesu namísto biometriky. Tím ale podivnosti nekončí, kurzorové klávesy nahorů a dolů jsou zde tradičně stlačené do velikosti jedné klávesy. Jako trolling považuji i pozici napájecího tlačítka, to sedí vtipně mezi klávesou na vypnutí webkamery a Delete. Snadno si tak notebook můžeme uspat, pokud poslepu vhodíme prst na zapamatovanou pozici klávesy Delete. Jinak má klávesnice víceméně standardní rozložení, najdeme zde i čtveřici Home, End, PgUp a PgDown nad Num Lockem. Pozitivně vnímám stavové LEDky v Caps Locku, ztlumení reproduktorů, mikrofonu a webkamery. V Num Locku LEDka bohužel chybí.

Pod klávesnicí sedí celoklikací ClickPad, který samozřejmě podporuje gesta, která můžeme konfigurovat přímo ve Windows 10.

Nyní je čas podívat se na porty notebooku. Jelikož je tělo poměrně tenké, není jich mnoho. Na levé straně notebooku najdeme jeden USB-A 5Gb/s port, HDMI 2.0 výstup, 3,5mm audio combo jack, USB-C s podporou DP 1.4, HDMI 2.0, 10Gb/s USB a nabíjením. Notebook je tak možné dokovat za pomoci USB-C dokovací stanice, což je pozitivní. Výbavu levé strany doplňuje LEDka aktivity disku, která je tradičně na straně notebooku.

Na pravé straně notebooku najdeme napájecí DC jack s LEDkou stavu napájení a nabíjení baterie, dále zde bydlí další dva USB-A 5Gb/s porty a poněkud překvapivě čtečka SD karet, která je připojena dokonce přes PCI-Express! Konkrétně se jedná o čtečku Realtek RTS522A.

Nastal čas podívat se do útrob notebooku. To je lehce komplikované, jelikož potřebujeme torx šroubovák. Na spodní části víka jsou odhalené dva takové torxy, přibližně osm dalších(zapomněl jsem si zapsat přesné číslo) najdeme pod teflonovými podlouhlými podložkami, které musíme opatrně odlepit a poté nalepit zpět na spodní víko notebooku. Po odšroubování je třeba velmi opatrně odcvakat plastovou spodní vanu notebooku, doporučím použít nějaké plastové trsátko, aby nedošlo k poškození notebooku.

Spodní víko má v sobě větrací otvory, kde dva ventilátory nasávají vzduch, který pak foukají do mezery mezi tělem notebooku a displejem, jako je už mnoho roků u takto konstruovaných notebooků zvykem. Po odklopení spodního víka se nám naskytne pohled na vnitřnosti notebooku.

Začnu v levém spodním rohu, zde můžeme vidět držák pro 2,5" SATA disk, nicméně chybí zde potřebný SATA flex kabel. To je opačná situace, než u dříve testovaného ProBooku 440 G7, kde byl kabel, ale chyběl držák. Vedle držáku sedí čtyřlánková 56Wh baterie, což je dle mého názoru krapet slabé na tak velký notebook. Osobně bych z této konfigurace vyhodil držák SATA disku a použil větší 76-80-86-97 Wh baterii.

Nad držákem pro SATA disk můžeme vidět hliníkový chladič, jedná se o jednoduchý plech, ale i to je lepší řešení, než nechat teplo vsakovat jen do PCB. Pod tímto chladičem najdeme poměrně levné a běžné Intel 660p 1TB QLC SSD. Za tuto cenu bych očekával trochu lepší disk, nicméně Intely 660p s oblibou používá i ASUS u svých dražších notebooků, je to nejspíše optimalizace na cenu. Pro většinu uživatelů se jedná o naprosto dostatečné SSD, takže v tom problém nevidím, navíc ani mnoho netopí. Ve větší zátěži může rapidně klesnout výkon a také nevydrží mnoho přepisů.

Nad SSD bydlí další M.2 2232 slot, kde sedí WiFi karta Intel AX201NGW, což je v podstatě jen fyzický propoj s anténami, jelikož reálný WiFi řadič bydlí v chipsetu.

Prostředek notebooku okupuje kovová krytka, která drží na malých kovových klipsnách, po jejich odcvakání zjistíme, že zde bydlí dva 8GB DDR4-3200 SODIMM moduly. Toto vnímám pozitivně a měl by to být standard, jednoduše dva sloty na RAM. Použité moduly jsou standardní Micron MTA8ATF1G64HZ-3G2J1 8GB DDR4-3200 paměti, které potřebují 1,2V na napájení a nabídnou lehce obludné časování CL22-22-22-52.

Nad RAM můžeme vidět chladič, dvě heatpipe zde společně chladí CPU i GPU. Použitý procesor má TDP nastaveno na 15 Wattů, nicméně velmi krátkodobě může brát až čtyřicet Wattů, což je na ULV čtyřjádro poměrně hodně. Nicméně velmi rychle tento napájecí limit spadne právě na 15 Wattů. Notebook má i přídavnou grafickou kartu, konkrétně je použita NVIDIA GeForce MX330 s 4GB GDDR5 VRAM. Oproti starší GeForce MX150 se liší velmi kosmeticky, jedná se o totožný čip s 384 shadery a 10W TDP. Jediné změny se týkají taktovacích frekvencí a velikosti VRAM. Většina MX150 měla 2GB GDDR5 5GHz VRAM, MX330 má dokonce 4GB GDDR5 7GHz VRAM. Došlo i na navýšení taktů grafického jádra, to nyní může boostovat až na 1594 MHz, ale většinou je to spíše méně. Víceméně se jedná o přeznačenou MX150 s vyššími takty a větší VRAM. Propojení s procesorem zajišťují čtyři linky PCIe Gen3, propustnost tak není moc velká.

To je tak v kostce vše, co se hardwaru týče. Na notebooku byly předinstalované Windows 10 Home 1909, provedl jsem in-place upgrade na Windows 10 Home 2004, nicméně po upgrade přestal fungovat zvuk z integrovaných reproduktorů a combo jacku. Externí USB zvuková zařízení fungovala normálně a nepomohla ani reinstalace ovladačů. Zkusil jsem tedy tovární reset s tímto novým buildem a vše poté fungovalo normálně, dokonce i se starším ovladačem zvukové karty. Dodám také, že jsem neotestoval výkon integrované Intel Iris Plus grafické karty, jelikož se mi na ni nedařilo konzistentně přepnout, vždy se nějak vnutila MX330. Tak snad příště.

Software

Na následujícím screenshotu můžeme vidět předinstalovaný software od HP. Najdeme zde tradičně předinstalované MS Office 365 a McAffee LiveSafe, který patří Intelu a tak jej najdeme na každém x86-64 kompatibilním OEM počítači. Novinkou je předinstalovaná ExpressVPN, ale detailně jsem to nezkoumal. Ovladače jsem aktualizoval na nejnovější verzi v době testování, což se obešlo bez potíží.

HP Support Assistant

Tentokráte vynechávám ostatní běžný software a zmíním spíše tradiční HP software, který mnoho uživatelů HP notebooků zná. V tomto nástroji můžeme aktualizovat BIOS, ovladače, zjistit stav záruky a provádět diagnostiku.