Naše téma - předchozí díl:

• IBM Storwize V3700 (část 1) - testování začíná (11. 6. 2013)

Po mírných komplikacích s přihlášením do administračního rozhraní jsme konečně dostali diskové pole pod vlastní kontrolu. K dispozici je webové rozhraní, které nám fungovalo bez problémů jak v Google Chrome, tak v Internet Exploreru 10. Hlavním prvkem administrace je levé animované menu, jehož ikonky po vzoru nejrůznějších desktopových lišt mění svou velikost v závislosti na tom, jak nad ním pohybujete myší. Jednotlivé položky v menu jsou odlišeny pouze ikonkou a co která z nich znamená se dozvíte až po najetí myši, kdy se vám opět animovaně rozbalí submenu. Upřímně řečeno, moc dobře se s tím nepracuje a podobné animované "hračičky" u diskového pole této třídy nechápu. (Zlatá textová menu Nexenty, Napp-it nebo Infortrendu.)

   

To ale není vše co nás na webovém rozhraní nepotěšilo. Tou zásadnější vadou je, že je chytřejší než vy. Tím myslíme, že na základě určitých (pravděpodobně best practise) požadavků a zvyklostí jsou nadefinovaná některá nepřekročitelná nastavení. Například pokud máte v diskovém poli tak jako my deset disků, nelze pomocí webového rozhraní vytvořit RAID pole ze všech deseti disků. Maximální RAID10 se nám povedlo nastavit pouze z osmi a zbylé dva disky již nešlo použít ani na RAID1 (zkrátka rozhraní chce mít alespoň jeden nepoužitý disk k dispozici). Drobnosti, jako například že vytvoření RAID1 se provádí tak, že zvolíte dva disky a přiřadíte jim konfiguraci RAID10, až tak nevadí. Ale že vás administrace nenechá pracovat s disky tak jak chcete vy, to už moc příjemné není. Jediný způsob jak dosáhnout svého je přihlásit se přes SSH na konzoli, která už nic neodmítne.

    <

Ostatní části webové administrace ale nejsou vůbec špatné. Konfigurace iSCSI, jednotlivých kontrolerů a ethernetových portů na nich je jednoduchá a přehledná. Stejně tak jako práce s FibreChannel rozhraním, tvorbou virtuálních disků a jejich mapováním na iSCSI a FC. Co se nám ale na administraci líbilo úplně nejvíc, je monitoring výkonu a vytížení v reálném čase. Zde můžete přehledně sledovat aktuální stav procesoru, práci disků nebo aktuální vytížení jednotlivých rozhraní (SAS, iSCSI, FC). Snad jen kumulativné ukládáné výsledky za delší časové období chybí.

   

Práce s diskovou kapacitou je rozdělena do několika kroků. Jednak spravujete fyzické disky, o úroveň nad nimi jsou Mdisky, které mohou být tvořené buď RAID polem nebo externí diskovou kapacitou. Další úrovní je Pool, neboli pole tvořené Mdisky, nad kterými pak již vytváříte virtuální disky (volumes). Každý virtuální disk lze nasdílet přes nekteré z podporovaných rozhraní (v našem případě iSCSI a FC).

   

Jak již bylo zmíněno, pokud potřebujete nastavit věci na diskovém poli i přes nesouhlas webového rozhraní, je tu připravena textová konzole, kde jde nastavit naprosto vše. Její ovládání není složité, ale příkazy jsou samozřejmě zcela odlišné například od Linuxu nebo Solarisu, a tak nezbývá než se je naučit (nebo mít po ruce alespoň pěkně tlustý manuál, který je k dispozici online). Pomocí příkazové řádky již nebyl problém vytvořit RAID10 a RAID5 ze všech deseti disků umístěných v poli a tak jsme na nich mohli postupně spustit nejrůznější testy výkonu. Samozřejmě včetně těch, které jste zmínili v komentářích pod minulým článkem. Zpracované výsledky se pro vás již připravují.

   

Ohledně výkonu zmiňme nyní snad jen jednu věc a tou je rychlost inicializace RAID pole. Při práci se ZFS diskovým polem jsme si trochu odvykli na to, že standardní pole většinou provádějí úvodní inicializaci, které spočívá v kompletním přepsání všech sektorů na disku. V našem případě to u RAID10 trvalo celé odpoledne, nicméně i tak se dalo s diskovým polem pracovat a my během inicializace pro pozdější porovnání provedli hned několik testů. Inicializace a její průběh je zobrazován pomocí spodní lišty, která je vidět vždy ve všech částech webové administrace, kde jsou zobrazeny také důležité události z logu.

Naše téma - následující díl:

• IBM Storwize V3700 (část 3) - výkon (27. 8. 2013)