Software

Duší telefonu je Android ve své osmé verzi doplněný o čistý a lehký MIUI 9.5, který je velmi dobře znám z předchozích Xiaomi telefonů. Osobně mám MIUI nejraději už kvůli skutečně prostému, ale elegantnímu prostředí. Mimo to nabízí i funkce, které naopak na čistém Androidu dost postrádám.

Ekosystém MIUI nabízí naprosto vše, co by si uživatel mohl přát. Mimo grafické prvky poskytuje snadný nástroj na přenos dat z jednoho Xiaomi telefonu na druhý, snadné zálohování nebo praktické Mi cloudové úložiště. Když tedy pomineme pár nezbytných aplikací patřící právě pod MIUI prostředí, není v systému žádný další bloatware, který by překážel.

Systém sám o sobě je rychlý, vše je plynulé a aktualizace chodí v krátkém intervalu. Důvodem pro rychlost je jak lehkost prostředí, tak brutálně výkonný procesor v podobě Snapdragonu 845, který je momentálně nejvýkonnějším kouskem na našem trhu.

Ve srovnání s předchozím Xiaomi Redmi S2, který měl "pouze" SD 625 je rychlost uživatelsky srovnatelná. Pochopitelně to platí při spouštění běžných aplikací (jako jsou obrázky a hudba) po běžné pracování s telefonními funkcemi (zprávy a hovory). Pokud začneme spouštět náročnější aplikace, tedy kupříkladu hry jako PUBG nebo Carmageddon, je prodleva mezi pomalejším a rychlejším procesorem už přirozeně daleko viditelnější.

Rychlé, jednoduché, prosté a multitasking je při takovém výkonu radost využívat. Zde nemám telefonu co vytknout.

 Z nevysvětlitelného důvodu chybí u úvodního nastavení písmenka s háčky, avšak při konečném nastavení je čeština v pořádku.

Hardware

Nyní k výkonu. Jak jsem párkrát zmínil, srdcem telefonu je současně nejvýkonnější procesor Qualcomm Snapdragon 845, který je doplněn o 6 GB operační paměti RAM, grafický čip Adreno 630 a rychlým úložištěm o kapacitě 64 GB. Při výběru telefonu se pečlivě zaměřte na úložný prostor, protože Mix 2S nemá slot na paměťovou kartu, a tak jej nelze rozšířit jinak, než-li skrze USB klíčenku připojenou přes OTG USB-C.

Subjektivně je výkon těžké hodnotit, protože je jen velmi málo aplikací (především her), které plně využijí takto výkonný hardware. Vše jede bleskurychle, plynule a bez zaseknutí. Rychlé je otevírání i zavírání systémových aplikací, vykreslování obrázků pořízených telefonem opět bez problému. Objektivněji se na procesor podíváme níže, dále pak i v dalších kapitolách článku, v rámci benchmarků AnTuTu, GeekBench 4 a Ice Storm. 

U her je situace stejná. Pokud není hra roztažená přes několik GB, je načítání rychlé. Samotné hraní je pak bez kompromisu a zaseknutí, vše vždy na nejvyšší možné detaily. S tímto výkonem je pak radost pohledět na širokoúhlou šestipalcovou obrazovku.

Benchmarky a testy ostatně jen dokazují, nakolik je telefon výkonný. Jsou to ale stále jen čísla. Z mého pohledu je reakce telefonu srovnatelná s levnějšími přístroji, a tak jediná výhoda, proč si kupovat dražší telefon, jsou přidané funkce a nekompromisní výkon ve hrách. Kdo nehraje a nefotí, Mix 2S příliš neocení.

Procesor je ohromně rychlý a výkon bude stačit řadu let.

Při hraní her se mi ale jedna věc nelíbila. Zaoblení obrazovky je na pohled příjemný designový prvek, ve hrách to ale působí rušivě a některé informace v rohu jsou nenávratně ztraceny v perfektním zaoblení. Na druhou stranu je obrazovka jasná a kontrastní, tak lze nad zaoblenými rohy přimhouřit očko.

Automatické nastavení detailů ve hře PUBG mobile

Mimo procesor je rychlá samozřejmě grafická část a paměťový čip. Ostatně rychlost posuďte sami z přilžených obrázků:

Samotná obrazovka je zde dominantou. Xiaomi zde zvolilo zajímavé řešení, jak dosáhnout prakticky celistvého pokrytí přední strany s minimem kompromisů. Obrazovka je ze tří stran obklopena opravdu tenkým rámečkem. Není ale natolik tenký, aby vadil funkčnosti. Telefon lze pohodlně držet v ruce bez nutnosti si dávat pozor na dlaň, aby náhodou neaktivovala okrajové části kapacitní obrazovky.

Bezrámečkový trend je sice hezký na pohled, ale z praktického hlediska je řešení Xiaomi lepší. Na horní straně se poté nachází škvíra pro sluchátko, na spodní straně je hrubší pruh, který obsahuje přední čočku fotoaparátu. Při pořizování fotografií vás software vyzve k obrácení otočení obrazovky o 180°. Notifikační dioda bílé barvy se rovněž nachází zde. Indikuje nabíjení trvalým světlem, notifikaci pulzováním.

Chybějící 3.5 mm jack zde nemá žádné opodstatnění - jak je u prostředního Mi A1 vidět, místo na jack v telefonu je a vzhledu to rozhodně neuškodí.

Nabíjení telefonu zde probíhá skrze USB-C konektor, takže při poslechu hudby přes sluchátka je nutnost se rozhodnout, zda nabíjet či poslouchat hudbu. Obojí lze páchat přes redukci, která poskytuje jak další USB-C konektor tak 3.5 mm jack. To ale není součástí balení, takže v mém případě nezbývá než vyčkat pár desítek minut, než se baterie nabije na dostatečnou úroveň.

Obrovskou výhodou zde přítomnost bezdrátového nabíjení, takže s kompatibilní nabíječkou není třeba připojovat nabíječku "starým způsobem". Přítomno je i rychlé nabíjení, které posílá skrze drát 18 W (9V na 2A). Telefon se tak za půl hodiny přibližně nabije 40 % energie. Nabití do 100 % zabere necelé dvě hodiny. Ostatně baterie o kapacitě 3400 mAh není sice největší, avšak čas k nabití stále potřebuje.

Světlou stránkou kapacity baterie je výdrž při náročném užívání. Ze zkušenosti se lze dostat na 1-2 dny, než kapacita baterie klesne pod 10 %. Při středním používání jsou dva dny bez nabíječky zcela reálné. Při úsporném používání se lze dostat až na 5 dní provozu. Ovšem pro dosažení takové výdrže už je potřeba udělat některé kompromisy.

Reálně lze v kuse telefonovat zhruba 16 hodin, Titanic lze shlédnout více než třikrát za sebou a prohlížení internetu také vybije telefon až po půl dni aktivního používání bez vypnutí obrazovky.