Kontroverzní věc u Redmi 6 bude přechod k jinému procesoru. Předchozí modely používaly procesor od firmy Qualcomm, a to Snapdragon v různých verzích. Nový model ale používá osmijádrový Mediatek, který není tak propracovaný a oproti Snapdragon nemá tak masivní výkon.

Netvrdím ale, že by šlo o nějaký limit. Prvně je třeba si uvědomit kategorii, do které telefon spadá. Pokud si přejete zařízení jen a pouze na hry, je lepší sáhnout po vyšší střední třídě nebo rovnou po vlajkové lodi. Mediatek, v našem případě Helio P22, je osmijádrový procesor taktovaný na frekvenci 2 GHz vyrobený 12nm procesem a je tak o chlup úspornější, než dračí protivník. Rovněž obsahuje schopné AI zpracování při fotografování, o tom ale později.

Mediatek je dost výkonný na veškeré denní operace. Spolu s grafickou nástavbou MIUI 9.0 je telefon svižný, nikde se nezasekává a působí lehkým dojmem. Při načítání videa z YouTube či z lokálního NASu je jedinou brzdou pomalé 2.4 GHz Wi-Fi připojení. To je ale jen drobnost. Z pohledu produktivity zde problém není. Zprávy, emaily či telefonáty, vše svižné a rychlé. 

Praktický příklad výkonu ve hře. Při hraní populárního titulu PUBG systém vybral nastavení nízké, kdy jsou textury v nejnižší kvalitě (stejně jako u Snapdragon 625, který najdeme například u Xiaomi S2, 5 Plus, Blackberry KeyOne, Samsung J7 V atd.). Je poznat občasné lehké trhání, ale nic hrozného a hra je stále hratelná. Detaily i při nízkém rozlišení jsou stále velmi příjemné na pohled.

Skóre z benchmarku AnTuTu ukazuje opravdu nepatrný propad:

I když Xiaomi přesedlal ze Snapdragonu na MediaTek, není zde tak výrazný propad, jaký jsem popravdě očekával. Jak jsem popsal, vše jede plynule a netřeba se obávat jakéhokoliv nedostatku výkonu. Opět, kdo prahne po vyšším výkonu, doporučím se koukat na telefony z vyšší kategorie.

Konektivita je zde jednoduchá. K dispozici máme Bluetooth pro přenos zvuku a dat, pak zde máme Wi-Fi, které bohužel operuje v pásmu 2.4 GHz a toť vše. Při kopírování souborů přes lokální bezdrátové připojení jsem reálně dosáhnul 4.6 MB/s, což je dostačující pro přenos menšího množství dat.

Pro kopírování hudby a fotografií na zařízení je mnohem lepší využít USB kabelu. MicroUSB, kterým se telefon propojuje s počítačem a poskytuje nezbytnou šťávu odpovídá rychlosti 2.0, což je opět stejné, jako u kteréhokoliv jiného telefonu ze stejné cenové skupiny.

Po zapnutí telefonu ke z 32 GB k dispozici pouze 24 GB, čili skoro 8 GB zabere systém

Ty, kteří mají obavy s jiným procesorem a tím pádem i jiným GPS přijímačem, uklidním - GPS navigace jede spolehlivě. Připojení bylo v rámci vteřin a během mého testu jsem nezaznamenal ztrátu signálu či výpadku. Pro test jsem využil jak Google Maps, Mapy.cz (doporučuji pro všechny, kdo rádi trajdají po horách) a Offline navigaci.

Interní úložiště na druhou stranu mile potěší. V testu se sekvenční čtení zastavilo na hodnotě 273 MB/s a zápise 120 MB/s. Tyto hodnoty by mohl závidět leckterý počítač s dnes populárním eMMC úložištěm, kde hodnoty jen tak tak dostahují výše zmíněným.

Baterie, ano baterie. Jelikož je Redmi 6 celkově menší telefon, než byl předchůdce Redmi 5, utrpěla i velikost baterie. Na palubě nalezneme "pouze" 3000 mAh, což je o rovných 300 mAh méně. Ale mějme na paměti, že s menší baterií přichází i menší obrazovka a nižší celková spotřeba.

Při běžném používání jsem se dostal na příjemné dva dny výdrže. Stále to není ideální, ale v porovnání se Samsungem Galaxy Note II, který z nostalgie a hlavně kvůli S-Penu využívám, jsem se při stejném běžném dni dostal na den a kousek. Úsporný procesor a menší obrazovka je znát. V zátěži, kdy jsem stále něco instaloval, fotil, telefonoval, byl připojený přes Wi-Fi jsem se dostal na celý den a kousek. Zde hodnotím použitou baterii v kombinaci s obrazovkou a procesorem velmi velmi pozitivně.