Říkáte si: „Jak by asi počítač fungoval s modernějším systémem?“ Není problém to vyzkoušet.

Stačí jen doplnit paměť na možné maximum, tj. 768 MB, grafickou kartu vyměnit za přeci jen o něco novější do AGP (SiS), do volného PCI slotu dát SATA řadič a na něj pověsit postarší SSD OCZ Agility 4. SSD předtím několik let bylo v netbooku s Atomem, je na něm funkční instalace 32-bitového Slackware 14.2 s velmi jednoduchým správcem oken DWM. To by mohlo vyjít.

Boot systému je citelně rychlejší než s dobovým RedHatem, nárůst rychlosti mezi starým IDE diskem a ne až tak starým SSD je zjevně vyšší, než zpomalení dané patnáctiletým bobtnáním většiny komponent systému, kernelem počínaje, grafickým subsystémem konče. Lepší grafická karta znamená větší rozlišení desktopu, ne že by na tom u dlaždicového okenního manažeru až tak záleželo.  DWM je plynulé, při práci v terminálu bych prakticky nepoznal, zda sedím u svého běžného PC nebo ne.

Dokonce bych si s trochou nadsázky troufl říct, že zmiňovaný atomový netbook takhle hezky multitasking nezvládal. Jedinou záhadou zůstává, proč novější systém považuje procesory za taktované na 500 MHz, ačkoliv BIOS, procesory samotné i původní RedHat 6.2 - správně reportují 533 MHz.

Abych ale nezapomněl, na jakém stroji že to zrovna jsem, pouštím pár let starou verzi prohlížeče Firefox a v něm otevírám pár běžných, dnešních, různými skripty a reklamním kódem prolezlých webů. Zejména ty zpravodajské dokážou do reality vrátit rychle. Prohlížeč vytíží oba procesory na sto procent na několik dlouhých minut a pak je stránka buď dorenderována, nebo to celé spadne, protože tři čtvrtě gigabajtu paměti dnes na některé weby nestačí.

Naštěstí se toho pomocí pluginů ve Firefoxu dá dost zakázat a po chvilce nastavování už to jde - tedy neběží ale ani nestojí, prostě jde. I tak je ale prohlížeč ten hlavní indikátor, že sice mám dva procesory, ale jsou to pořád dva pomalé procesory. Vzhledem k zatížení obou procesorů je jakákoliv iluze plynulosti ihned pryč a na Intel Atom se jen v dobrém vzpomíná.

Víceprocesorové systémy zabírají v mé sbírce zatím jen poměrně malou část, protože se celkem obtížně shánějí. Tato deska je dokonce moje první pro desktopové PC, kterou mám ve funkčním stavu - ostatní jsou buď serverové, nebo to nejsou písíčka, nebo už někdy v minulosti hořely jasným modrým plamenem. Pár kondenzátorů už se na ní brzy bude dožadovat výměny a zcela určitě dojde i na pořádnou očistnou koupel v isopropylalkoholu, aby plošný spoj zase získal svůj lesk. Nicméně zkušenost s jejím používáním je zajímavá, nejen vzhledem k tomu, že dnes už víme, že ta správná cesta k víceprocesorovým/vícejádrovým systémům skutečně vedla.

Ostatně dnes je máme v serverech, desktopech, laptopech, mobilech, hodinkách, autech, televizích...