RIAA dostala na frak
Když jsme si před chvilkou ve zprávě o snaze IFPI žalovat ISP rýpli v závěru do amerických „precedentních trotlů“, netušili jsme, že pár sekund poté objevíme zprávu, která tomuto rýpnutí nasazuje korunu. Na posledním rozhodnutí soudu v kauze manželů Howellových by se totiž dal postavit pomník RIAA. Ve zkratce připomeneme, oč šlo:Howellovi si nasdíleli skrze KaZaA nějakou tu hudbu z CD, přišla jim na to MediaSentry a kromě otázky, zda je převod CD do MP3 pro osobní potřebu krádež či nikoli, začala tahanice na téma, zda je zpřístupňování děl trestným činem, když není důkaz o skutečné ilegální distribuci. To vyústilo v závěr, že vlastně samotný akt sdílení nemusí být nutně závadný, protože k naplnění jeho závadnosti je potřeba aktu nelegálního stahování, což se v USA nesmí narozdíl od jiných zemí (včetně té naší).
Poslední rozhodnutí soudu je však skutečnou podpásovkou pro RIAA a spol. Manželé Howellovi totiž tvrdili, že si udělali kopii pro svou osobní potřebu a nevěděli, že „nějaká KaZaA“ tyto soubory zpřístupnila na internetu. Během výpovědi před soudem dostal pan Jeffrey Howell otázku, zda sdílel hudbu online, na kterou odpověděl (volně přeloženo): „Ne, já jsem nic nesdílel. To počítač sdílel, ne já. Počítač to prostě nějak … dal na internet, já o tom nevěděl.“
Výsledek? Soud dal zapravdu žalované straně s tím, že samotné neautorizované zpřístupnění autorsky chráněných děl není porušováním autorských práv. No, jestli na tomhle nyní americká jurisdikce postaví další velký precedent, může si to jít RIAA rovnou hodit.