Závěrem mohu říci snad jen, že nové procesory AMD EPYC jsou jednoduše řečeno velmi pesíkaté. Nabízí skvělý výkon, hodně PCIe linek Gen4, podporují hodně paměti a netrpí na plejádu chyb jako procesory Intelu. Navíc mají nižší spotřebu a jsou často levnější. Také potěší, že procesory se nepodtaktovávají při AVX2 zátěži, jako se to děje u Intelu. V podstatě jediná nevýhoda, která mě napadá je absence AVX-512 instrukcí, ale aktuálně to nepovažuji za nějaký zásadní problém.

Jistý Gabe Newell kdysi prohlásil:

What’s not to like?

A tak nějak vnímám procesory AMD EPYC generace Rome. Navíc SP3 platforma nabízí možnost upgrade na až 64C/128T procesory a je možné použít dvouprocesorové desky, denzita CPU jader v 1U je tak extrémně vysoká.

Časem se podívám snad na další servery, ale také pracovní stanice založené na AMD ThreadRipper procesorech, ty se totiž zase tak mnoho od EPYCu neliší.

Bohužel mnohojádrové procesory dnes troluje například Microsoft a Oracle, přešli totiž na licencování za fyzická CPU, pokud tedy chcete nový server třeba s dvěma EPYCy 7452 a k tomu třeba licence na Windows Server 2016/2019 Datacenter, poměrně brutálně se prohnete za licence, jelikož MS má balíčky po šestnácti jádrech. Může tak nastat vtipná situace, kdy licence Microsoftu výrazně převýší pořizovací cenu hardwaru, ale to už je debata na jindy.

Poděkování

Za zapůjčení pracovní stanice HP Z8 G4 Workstation děkuji společnosti HP.