Paul Otellini se rozhodl, že na setkání akcionářů příští rok v květnu opustí pozici šéfa firmy. Začíná tak zhruba šestiměsíční období, kdy bude Intel hledat nové vedení, a to jak z vlastních řad, tak zvenčí. I poté, co Intel najde nového šéfa, nebo šéfovou, bude Otellini nějaký čas k dispozici jako poradce managementu firmy.

Otellini je teprve pátým šéfem v pětačtyřicetileté historii společnosti Intel. Jistě si vzpomenete na jeho předchůdce Craiga Barretta, kterého jsme v redakci interně přezdívali „taťka Šmoula“. Jeho šéfování se táhlo od roku 1998 až do roku 2005, kdy jej vystřídal právě Paul Otellini. Barrett si na pozici šéfa firmy užil nemastné neslané období, kdy Intelu zatápěly dvě věci: AMD a vlastní mikroarchitektura NetBurst (ta skoro doslova).

Craig Barrett se omlouvá za neuvedení 4GHz Pentia 4
(Gartner Symposium, ITxpo, Florida, 2004)

Nezasvěcenému pozorovateli to může dokonce připadat tak, že Otellini, který vystřídal Barretta, s NetBurstem skoncoval a započal éru, na kterou bude AMD vzpomínat až do smrti, to když se tenkrát v roce 2006 na jarním IDF objevil vzorek procesoru s krycím jménem Conroe (na trhu prodávaný jako Core 2 Duo), který zvěstoval AMD pomalou a dlouhou smrt (a zatím nic moc nenasvědčuje tomu, že se AMD z tohoto snu probudí). Ve skutečnosti se samozřejmě na procesoru Conroe pracovalo už za Craiga Barretta.

Dodejme ještě, že předchůdcem Craiga Barretta byl Andrew Grove (šéfoval Intelu od roku 1987), před ním Intelu šéfovali dva jeho zakladatelé: od roku 1975 „zákonodárce“ Gordon Moore (jistě znáte „Moorův zákon“ ;-) a od založení Intelu v roce 1968 Robert Noyce, který si nyní jako jediný z celé pětice šéfů Intelu může se Stevem Jobsem povídat o tom, kdo má větší podíl na současné situaci na trhu s výpočetní technikou.