Pro ty, kteří o tom ještě nevědí, ve stručnosti shrnu: Redakce PC Perspective (zahraničí) a ExtraHardware (CZ) dostaly do rukou mocný nástroj na zjišťování snímkové rychlosti grafik, který by měl tak trochu nahradit tak trochu nespolehlivý Fraps.

• Latence GPU měřené frapsem jsou nesmysl, odrážejí pouze Intelí core parking (29. 3. 2013)

Zjednodušeně řečeno: Fraps neměří rychlost snímkové frekvence grafik, spíše měří rozestupy mezi softwarovými příkazy pro grafiku (zjednodušeně řečeno), zatímco nové řešení, které redakcím poskytla Nvidia, měří skutečnou rychlost na výstupu tak, jak to ve výsledku vidí uživatel, bez ohledu na to, kde to v počítači drhne. Ve stručnosti to funguje tak, že v počítači se pustí aplikace, která přes každý vyrenderovaný snímek „přelepí“ na jeho levou stranu barevný pruh a výsledek se kromě na monitor pustí odbočkou i do druhé sestavy, která obraz nahraje, zpracuje a vyhodnotí.

Na straně testované sestavy je tak pouze aplikace Overlay, která do jednotlivých snímků vkládá zmíněné barevné pruhy, což s ohledem na nenáročnost takového zásahu prakticky nemá šanci nějak negativně ovlivnit rychlost renderování (pokud tedy nějaká taková zákeřná funkce není součástí té aplikace, ale tohle bych s klidným svědomím ponechal konspiračním teoretikům). Pruhy jsou vkládány do snímků v přesně známém sledu barev, takže se ví, jak mají jít snímky za sebou, případně zda nějaký zcela nevypadl. Při hraní se vypne vertikální synchronizace, takže snímky se vykreslují tak, jak to přijde kartě s ohledem na její výkon pod ruku, což znamená, že se na obrazovce v jednom okamžiku může (a téměř vždy také ukáže) obraz poskládaný z několika vyrenderovaných snímků, přičemž každá část obrazu připadající na daný snímek má též vlastní pruh. Podle délky pruhů se pak zjišťuje skutečná rychlost práce grafiky, v případě CrossFire či SLI řešení zde ještě hraje roli synchronizace všech GPU (může se stát – a na Radeonech HD se to právě stává, že např. obě grafiky pracují každá na svém snímku natolik nezávisle, že se jejich práce pak překrývá a je jako celek neefektivní, neboť ze snímku jedné grafiky se toho nezobrazí moc, protože už jí ho krátce po započetí vykreslování přemlaskne druhá grafika svým snímkem).

HD7950CrossFire_SleepingDogs_1920×1080 (Zdroj: PC Perspective)
Ukázka v podstatě zbytečně vyrenderovaného snímku (s purpurovým proužkem)

Sestava, která obraz zachytává a zpracovává, byla jak na PCPerspective, tak na EHW popisována jako poměrně drahá. Samotná karta (na obrázku v úvodu, zdroj PC Perspective), která je dílem fimy DataPath, má stát v přepočtu desítky tisíc korun (prý zhruba 4 desítky) a protože umí grabovat z Dual-Link DVI rychlostí až 60 fps při rozlišení 2560×1600 nekomprimovaně, lítá z ní přes PCI Express ×4 skutečně úctyhodné množství dat za sekundu, které je potřeba stíhat někam ukládat. A tak musí nastoupit velmi rychlé diskové pole, které také nijak levné není (2560×1600 při 60 fps vyžaduje datový tok kolem 650 MB/s).

Zbytek je o softwaru. Na straně testované sestavy, jak již bylo řečeno, je software, který do obrazu přidává pruhy, na straně zachytávací sestavy stačí v podstatě jen ona zmíněná grabovací karta, její ovladače a software, který data pochytá a uloží do videosouborů. Jaká sestava pak bude výsledky analyzovat, to je už celkem jedno, ale s ohledem na rychlost je samozřejmě lepší, když to bude dělat ta sestava, která snímky pochytala a uložila do videosouborů, protože bude mít také nejrychlejší přístup k danému úložišti, z něhož bude opět číst videa kvůli analýze obrazu.

Analyzační software, který videa projíždí a zkoumá barevné pruhy a podle toho zjišťuje, jak dlouho se ten který snímek generoval, má usnadněnou práci díky oné kartě, s jejíž pomocí lze snímky ukládat do videosouborů v nekomprimované formě. Softwaru tak skutečně stačí sledovat barvu, či přesněji řečeno určité hodnoty na určitých místech v obraze, aby věděl, s jakým snímkem má tu čest. Právě nekomprimovaná forma obrazu to značně usnadňuje.

Ukázka zachyceného obrazu se dvěma snímky (zdroj: PC Perspective)

Ještě bych znovu rád připomněl, že testování probíhá s vypnutou vertikální synchronizací, což je při zjišťování skutečně přesných snímkových časů klíčové. Zapnutá vertikální synchronizace by totiž zajistila, že vyrenderované snímky půjdou na obrazovku v pravidelném sledu a nebudou tak odrážet výkon grafické karty, neprojeví se zde neduhy jako na předchozím obrázku a podobně. Rychlost snímku se na záznamu pozná podle délky příslušného barevného pruhu s ohledem na zobrazovací frekvenci, přičemž těch pruhů je tolik, kolik se do 1/60 sekundy (při frekvenci monitoru/zobrazení 60 Hz) stihne vejít vyrenderovaných snímků. Případně může být snímek i „delší“ než 1/60 sekundy a jeho pruh bude přesahovat z jednoho skutečně zobrazeného snímku do dalšího, může být roztažený i přes více než dva snímky.

Tím zhruba končí seznámení s danou metodou měření, pokud vás zajímají detaily, pročtěte si odkazované články. A pokud vás zajímá, co si o celé této záležitosti myslím, pak pokračujte směle na další stranu.