Vzorec pro výpočet skóre

K výpočtu skóre se používá jednoduchoučký vzorec, který vymysleli Mikrob s Albertem. Když ho Mikrob porovnával s výpočtem kvality třeba u programu
CD/DVD-Speed, musel nerad sebekriticky přiznat, že s Albertem vymysleli o dost lepší. Jako vstupní hodnoty se používá průměr PI chyb na 8 ECC bloků a
maximální počet PIF chyb v jednom ECC bloku a .... chtěli jsme použít i průměrný
počet PIF chyb na jeden ECC blok, ale toto číslo je u mnohých médií příliš
nepřesné (mrňavé), a proto jsme místo toho použili celkový počet PIF chyb na
médiu, který se u dvouvrstvých médií snižuje poměrem kapacity dvouvrstvého a jednovrstvého
média. Protože média zapisuji na plnou kapacitu pouze s minimálními rozdíly a
také vzhledem k tomu, že výsledky nejsou žádná exaktní čísla, ale poměrná čísla
pro porovnávání médií, docela to podle našeho soudu postačuje.

Výsledek se skládá z relativistického součtu tří koeficientů.
Každý se vypočítá zvlášť a pokud vyjde větší než 1000, dosadí se za něj ten tisíc. Takže nejhorším médiím vyjdou tři tisícové koeficienty.

Koeficient A

Je to průměrný počet PI chyb.

Koeficient B

Měl by to být průměrný počet PIF chyb, ale ten je v programu KProbe příliš malý. Tak se použije celkový počet PIF chyb, který se při dvouvrstvém médiu sníží 1,8× a při 8 cm médiu zvýší 3,2×. (Upravený počet si nazvěme X).
Požadujeme, aby do určitého počtu PIF chyb přibývalo skóre pomalu, pak se jeho vzrůst zrychloval a při vysokých počtech se už zase růst zpomaloval, ale to už je koeficient B docela vysoký.
Tomuto požadavku docela dobře odpovídá průběh třetí odmocniny. A tak si ji jenom posuneme a upravíme, aby ladila se správnými rozsahy (zlomové číslo bylo stanoveno na 640):

B = ((X − 640) × 100)^(1/3) + 40

Ta čtyřicítka na konci je třetí odmocnina ze 64 000.

Koeficient C

Použijeme hodnotu PIF max, tedy maximální hodnotu PIF chyb v ECC bloku. Nazvěme si tuto hodnotu Y. Protože podle normy ECMA by neměla tato hodnota být vyšší čtyř, budeme vyšší hodnoty penalizovat.
Takže

Pokud je Y menší než 2 tak C = 0

Pokud je Y 2, 3 nebo 4 tak C = (Y − 1) × 5

Pokud je Y větší než 4 tak C = Y × 10

Sečtení

Tak. A jak jsme již zdůraznili na začátku, pokud vyjde nějaký koeficient větší jak tisíc, dosadíme za něj tisíc.
A nyní musíme zajistit, abychom ani sečtením těchto koeficientů číslo tisíc nepřekročili.
Na tomto problému pro nás pracoval už v roce 1905 jakýsi
Albert Einstein.
Protože byl zaměstnán na patentovém úřadě a bál se vyhazovu, pracoval na tom pod krycím názvem
Zur Elektrodynamik bewegter Körper,
kterému jeho nadřízení nerozuměli a mysleli si, že pracuje na běžném zamítání dalšího patentu, jak bylo jeho častým, oblíbeným zvykem.
Jeho vzorec, který pro nás tehdy připravil, se mu nakonec hodil
i pro sčítání rychlostí se shodným směrem do jeho jakési pozapomenuté, prý docela speciální
teorie. Jeho další známý vzorec
E = mc² jsme zatím pro účely testování nepotřebovali, ale možná, že časem...

Takže my si pro naše účely definujeme „rychlost světla“ na 1000 a tím toto číslo nikdy nepřekonáme. A budeme sčítat nadvakrát, to je jednodušší.

Označme si například V mezivýsledek a sečtěme si nejprve dva naše koeficienty A a C:

V = (A + C)/(1 + A×C/1000²)

a přičtěme k nim i B:

Skóre = (V + B)/(1 + V×B/1000²)

A teď už jen doporučujeme zaokrouhlit na nějaké celé číslo, doporučujeme na to nejbližší, a je to!

Závislost kvality média na výsledném skóre jednotlivého testu

Vzhledem k tomu, že nebyl důvod měnit kategorie hodnocení jednotlivých testů, uvádíme zde tyto kategorie beze změn tak, jak byly publikovány v minulém článku.
Hranice mezi kategoriemi nejsou nijak ostré, ale velmi pozvolné. Platí, že čím vyšší
číslo, tím horší kvalita a je to potvrzeno i zkušenostmi při čtení (třeba
rychlost čtení), nebo i zasekáváním či nemožností přečíst data vůbec.

Pokud by někoho zajímal popis metodiky našich testů, je možno se podívat do našeho článku, který o tom pojednává.