Dragon je prozatím nepilotovaná nákladní kosmická loď určená primárně k zásobování Mezinárodní kosmické stanice. SpaceX však vyvíjí také její pilotovanou modifikaci určenou až pro sedm astronautů. Na stejné konstrukci a systémech staví také DragonLab jakožto platformu pro testování technologií na oběžné dráze – ať už v hermetizovaném nebo nehermetizovaném a účinkům kosmického prostředí vystaveném prostoru. Do budoucna existují i koncepty Dragonů určených pro nepilotované i pilotované mise k Marsu.

Nákladní loď prozatím

Dragon byl v podstatě vyvinut pro účely zásobování Mezinárodní kosmické stanice v rámci programu COTS, konkrétně kontraktu CRS (Commercial Resupply Services). SpaceX má kompletně a na vlastní odpovědnost zajistit 12 zásobovacích misí, z nich jednu už má za sebou.

Hlavní rozdíl oproti dřívějším dobám je v tom, že společnost byť ve spolupráci s NASA má plnou odpovědnost za úspěch, či neúspěch – tedy dovezení nebo nedovezení nákladu na stanici. Tato změna navíc nutí samotného vývojáře, výrobce a zároveň provozovatele zefektivnit všechny procesy. Pokud utratí více, jako se stává ve spolupráci se státem, nedostanu ani o dolar více.

Z ryze technického hlediska se Dragon kuželovitého tvaru a kompletně přetlakovaná. V její spodní části se nachází tepelný štít pro bezpečný návrat na zem a nahoře pod aerodynamickým krytem zase stykovací uzel pro připojení ke stanici. V centrální části je prostor pro náklad a níže se nachází lodní systémy a většina stabilizačních trysek včetně hlavního raketového motoru.

Na obrázcích a fotografiích je Dragon společně s válcem, který působí jako přístrojová sekce. Ve skutečnosti ale žádné důležité systémy neobsahuje a jedná se pouze o adaptér k připojení k nosné raketě a konstrukci pro solární panely.

Nákladní Dragon u Mezinárodní kosmické stanice. Zdroj: NASA (Wikipedia)

Promyšlená cesta k pilotované lodi

Nákladní loď Dragon byla od začátku koncipována s ohledem na možné využití jako pilotovaného dopravního prostředku. První fáze podprogramu Commercial Crew Development v roce 2010 proto přišla jako na zavolanou. SpaceX však musí soupeřit vedle Blue Origin, Sierra Nevada Corporation a také s aerokosmickým obrem Boeingem a jeho lodí CST-100. Byť má tedy výbornou referenci v podobě zásobovacích letů na Mezinárodní kosmickou stanici, nemá vyhráno.

Pilotovaný Dragon má pojmout až sedm astronautů ve velmi účelově pojmutém prostoru. K vynášení je opět plánováno využít vlastní kosmickou raketu Falcon 9, která by měla získat v rámci třetí fáze programu označované jako Commercial Crew integrated Capability certifikaci „human-rated“. To zjednodušeně řečeno znamená, že kosmická raketa včetně pilotované lodě splňují předepsané podmínky, podstoupily určité testy a mohou sloužit k vynášení osob na oběžnou dráhu.

Porovnání nákladního (vlevo) a pilotovaného Dragonu (vpravo). Zdroj: SpaceX (Wikipedia)

DragonLab

Univerzálnost kabiny Dragonu se projevuje i v plánované modifikaci známé jako DragonLab. Komukoliv kdo si zaplatí, má poskytovat testovací platformu pro fungování technologie, zařízení nebo experimentu v dlouhodobém stavu beztíže.

K vypouštění má být opět použit Falcon 9. Zákazník bude mít navíc na výběr, zda umístit náklad do přetlakované části kabiny nebo jej nechá venku a plně na něj působit účinky kosmického prostoru jako vakua, změn teplo a samozřejmě záření. To se přitom netýká pouze biologických experimentů, ale například otestování hardwaru.

Vizualizace DragonLabu. Zdroj: SpaceX

Bezpilotní Red Dragon

Red Dragon je zase modifikace pro bezpilotní přistání na marsovském povrchu. Hmotnost přistávacího modulu má být 6,5 + 1 t užitečného nákladu a k vynesení by mohl být použit v případě realizace Falcon Heavy. Úkolem případné mise by byl astrobiologický průzkum Marsu, ověření přistání velkého přistávacího modulu a taktéž doprava prostředku pro odběr a dopravu vzorku marsovské horniny na Zem.

Red Dragon by se stal vůbec nejtěžší lodí, která kdy na Marsu přistála. Rekord nyní drží americké vozítko Curiosity, které samotné váží 900 kg. Na Marsu navíc není možné přistávat pouze aerodynamickým brzděním a na padáku, jelikož atmosféra sice není zanedbatelně řídká, ale ke zbrzdění na padáku a „měkkému“ přistání nedostačuje. Proto by mělo brzdění probíhat nejdříve tepelným štítem a hned poté pomocí raketových motorů, tzv. motorově.

Vizualizace motorového přistání Red Dragonu na marsovském povrchu. Zdroj: SpaceX (Space.com)

Mars One Dragon

Výhledově se hovoří také o Mars One Dragonu, což by měl být Dragon s průměrem 5 m uzpůsobený pro přistání na Měsíci s lidskou posádkou. Vzhledem ke své hmotnosti by měl být vynášet Falconem Heavy a vedle astronautů mít nosnost 2,5 t na náklad jako jsou zásoby a náhradní díly.

Bohužel první lety na Mars jsou ještě hodně daleko. Alespoň tak budeme moci v letošním roce sledovat Dragon u Mezinárodní kosmické stanice a držet palce, aby do budoucna vyšly ještě ambicióznější projekty…