Stručně si připomeňme průběh: někdy v roce 2007 se Viacom obořil na Google kvůli YouTube, kam uživatelé nahrávají videa, mimo jiné i taková, na něž právě Viacom vlastní autorská práva (správně bychom však měli hovořit o „kopírovacích právech“ – podle původního anglického termínu copyright – už jen proto, že autorství jako takové je i podle naší legislativy nepřenosné). Viacom tvrdil, že YouTube obsahuje asi 160 tisíc videí (později upřesněno na 79 000 za období 2005 až 2008, přičemž připomeňme, že Google koupil YouTube v roce 2006), na jejichž obsah má právě Viacom copyright, a že tato videa byla zhlédnuta víc jak 1,5miliardkrát, což má údajně Viacom poškozovat a tak se domáhá odškodného ve výši jedné miliardy dolarů.

Je celkem jedno, co se dělo mezitím, včetně zmínky Googlu o tom, že Viacom si řadu videí na YouTube nahrál sám právě proto, aby mohl Google žalovat. Důležité je, že v červnu roku 2010 se soud nižší instance v New Yorku zastal Googlu, když prohlásil tehdy ještě průlomové rozhodnutí, podle něhož je Google chráněn zákonem v USA známým jako Digital Millennium Copyright Act (DMCA), podle něhož provozovatel není odpovědný za porušování autorských práv uživateli služby, pokud se o něm nedozvěděl. V praxi se tomu říká „Safe Harbor“ a jde ve stručnosti o to, že pokud provozovatel služby nabízí vlastníkům práv nástroje na nahlašování obsahu, k němuž vlastní práva, aby byl takový obsah ze služby odstraněn, může být provozovatel služby „relativně v klidu“. Sám přitom podle zmíněného rozhodnutí není povinen aktivně monitorovat obsah nahrávaný uživateli, zda se tam nevyskytuje něco, nač by si mohl někdo stěžovat, že to porušuje jeho práva.

Viacom se ovšem s tímto stavem nehodlá a nehodlal smířit, takže pochopitelně došlo na odvolání, které mu nyní tak říkajíc vyšlo. Odvolací soud proces znovu otevřel a cesta k miliardě dolarů pro Viacom tak již není uzavřená. Nad precedentním rozhodnutím soudu nižší instance, které de facto nastavilo parametry onoho „bezpečného přístavu“ (Safe Harbor), tak visí Damoklův meč. Soudce Jose Cabranes totiž v odvolacím procesu prohlásil, že „rozumný soudce by měl dojít k závěru, že YouTube věděl nebo měl povědomí o konkrétním protiprávním jednáním na svém webu“.

Viacom je pochopitelně s rozhodnutím velice spokojen a komentuje jej zhruba těmito slovy: „Odvolací soud doručil YouTube jasnou zprávu postavenou na zdravém selském rozumu: záměrnou ignoraci krádeže zákon nechrání.“ Mluvčí Googlu naopak tvrdí, že jde o starý případ a současné fungování YouTube už dávno nemá s tím, s čím Viacom na Google vyrukoval, nic společného, přičemž všechna videa, kvůli kterým si Google stěžoval, již byla odstraněna. (My si na toto konto dovolíme přisadit: jestliže lze kopírování videí (a to pomíjíme fakt, že je nekopíroval přímo Google, ale uživatelé) považovat za „krádež“, pak se smazání těchto kopií dá považovat za jejich „vrácení“).

Případ samozřejmě nemusí mít dopad jen na Google a jeho „protivníky“, ale i na ostatní provozovatele služeb, kteří doteď žijí v „bezpečném přístavu“ zajištěného poskytováním nástrojů na nahlašování a mazání „závadného“ obsahu. Do řady „protivníků“ Google se ochotně zařadily Premier League, Associated Press, Gannett, National Football League, Garth Brooks a další, naopak na stranu Google se postavila taková jména jako Facebook, eBay či Yahoo! a dále Human Rights Watch a Consumers Union.