Finta spočívá ve faktu, že za veřejnou produkci se platí kolektivnímu správci, u nás typicky Ochranný svaz autorský. Kdekoli někdo hraje na veřejnosti skladby spadající do repertoáru chráněného kolektivním správcem, ať už přímo, nebo je pouští ze záznamu, musí mu odvádět poplatky. A tak si tamní ASCAP chtěl přijít na nemalé peníze ze stahování (jak sám říká, jeho členové tím přijdou o desítky miliónů dolarů ročně). ASCAP se soudil se samotnými Spojenými státy.

Odvolací soud v New Yorku se již postavil na stranu USA s tím, že stahování jako takové není veřejnou produkcí, ASCAP pochopitelně tvrdil opak, protože podle něj se dílo během stahování dostává na veřejnost a jde tedy o veřejnou produkci. Odvolací soud řekl, že aby se jednalo o veřejnou produkci, muselo by být dílo v daném momentě přehráváno. To se ale při samotném aktu stahování neděje (to se děje nanejvýš při streamování a i při tomto způsobu přenosu nemusí nutně docházet k jeho přehrávání, přestože je streamování primárně k tomuto účelu využíváno – ono je z technického hlediska vůbec poměrně těžké najít rozdíl mezi streamováním a stahováním, děje se v obou případech skoro totéž, jen v případě streamování to má jistá technická omezení, které však nic nemění na podstatě věci: data představující záznam autorsky chráněného díla putují ze serveru do zařízení koncového uživatele k dalšímu zpracování).

ASCAP se odvolal k nejvyššímu soudu a ten odvolání beze slova smetl se stolu. Právní zástupce ASCAPu Theodore Olson tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu má za následek porušování mezinárodních smluv týkajících se nejen duševního vlastnictví ze strany Spojených států.

Další drobnost, kterou odvolací soud v New Yorku nařídil, je rekalkulace poplatků, které musí ASCAPu platit Yahoo a RealNetworks, za přehrávání skladeb na internetu. Toto nařízení ASCAP u nejvyššího soudu nenapadal.