Super Video CD - popis formátu
Začátkem září jsme si představili formát Super Audio CD. Asi by nebylo od věci si teké něco říci o formátu podobného názvu pro Video - Super Video CD. Je pravda, že tento článek jsme vydali již v době, kdy jsme ještě nepoužívali databázi, ale ne každý má v bookmarcích link, na naše staré stránky. Proto s ním přicházíme dnes znovu, v obnovené repríze. Hodí se to také proto, že u NERA je nyní možné stáhnout i kodek, se kterým přímo v tomto programu můžete SVCD vytvářet.
Kapitoly článků
3. Super Video CD - popis formátu
MPEG-2
Je datový tok ve kterém se střídá zvuk, obraz a prokládaná grafická data, jenž jsou zkompreseny na základní (elementární) tok jednotlivých packetů. Synchronizace těchto elementárních
packetů je zabezpečena pomocí značek umístěných přímo v datovém toku (PTS - Presentation Time Stamps) ve spojení se systémovými hodinami (SCR - System Clock Reference). Tyto časové značky určují čas, kdy mají být packety vybrány z vyrovnávací paměti a předány ke zpracování dekodéru s jejich příslušným číslem (packet ID). SCR hodnoty nejsou souborem lineárních hodnot (jako u VideoCD), ale jsou proměnné dle VBR. Prezentační čas pro video, nebo audio rámce bez propojení s PTS bude interpolován s ohledem na předchozí PTS a zobrazí délku video nebo audio rámce. Pro případ, že jsou obrazy statické, bude PTS existovat pro každý takový pevný obrazový rámec (frame). Pro prokládané grafické informace, bude PTS vytvořeno pro každou grafickou stránku.
VBR
Kódování v proměnném datovém toku (VBR) je metoda, která výrazně zvětšuje účinnost MPEG-2 kódování. Využívá skutečnosti, že obrazy, či zvuky, kde se nevyskytuje tolik změn, je možné
kódovat do méně bitů, než akční scény, či vygradované zvuky.
Formát MPEG-2 VIDEO
Existují v podstatě dva základní způsoby kódování zdroje videa. PAL nebo NTSC. Avšak toto kódování se může měnit stopa od stopy (track to track).
Zakódované video je uloženo MPEG sektorech.
|
Pro pevné obrazy
|
Formát MPEG-2 AUDIO
Datový tok může obsahovat toky dva. Volba je na samotném uživateli. Levý kanál se označuje jako MPEG Audio kanál 0 (CH-0), pravý pak jako kanál 1 (CH-1). Tyto dva kanály je možné použít pro různé zvukové mutace a to beze ztráty kvality. CH-0 bude v tomto případě obsahovat originál, CH-1 jazykovou mutaci (no rád bych si poslechl Pink Floydy v češtině).
Karaoke se dvěma kanály je použitelné pouze se speciálními hudebními programy, kde v jednom kanálu je pouze zvuk beze zpěvu, druhý pak pouze zpěv (dobré pro trénování na Caruso show, nebo Doremi).
V jedné sekvenci je povoleno pouze měnit stereo a joint stereo. MPEG audio se může přizpůsobit rychlosti (bit rate), kterou používá encoder a to pro každý audio rámec (26,1 ms) podle složitosti kódovaného zvuku. VBR je volitelné, ale přehrávač ho musí podporovat. Při použití VBR se většinou uspoří cca 30-40%.
Surround Sound může být buďto realizován kódováním v Dolby Surround matrici kódované do dvou audio kanálů MPEG-1, nebo volitelně do 5+1 audio kanálů z MPEG-2. Tento způsob je
definovaný v MPEG-2 standardu ISO/IEC 13818-3 a je plně kompatibilní s MPEG-1. MPEG-1 dekodér pak z takového zdroje dekóduje obyčejné stereo.
Kromě videa a audia, může datový tok obsahovat ještě další informace, ale protože se jimi ISO/IEC 13818 nezabývá, je syntaxe a sémantika těchto přídavných informací definována speciálně v popisu prokládaného grafického datového toku.
Prokládaná (vkládaná) grafika a text (OGT - Overlay graphics and text)
Je určena pro dvě hlavní aplikace: titulkování filmů a textový karaoke doprovod písní. Používá celoobrazového průhledného rozlišení se čtyřmi barvami. Hlavní výhodou je, že tato informace je plně oddělena od kódovaného videa nebo zvuku a mixuje se až v dekodéru. Encodér pak obsahuje dva separátní postupy; pro video a pro OGT. OGT se zobrazuje nad video obrazem.
Play sequence descriptor
Je to soubor řídících instrukcí, které umožňují uživateli přehrávat předem naprogramové sekvence nebo interaktivní ovládání. Jsou to především tyto instrukce: Play list, výberový list, koncový list. Play list definuje seznam přehrávaných částí, které mají být v sekvenci přehrány. Může to být jeden nebo část MPEG audio/video stopy, jeden nebo více MPEG kódovaných pevných obrazů s a nebo bez MPEG audia, MPEG audio bez obrazu, film s nebo bez MPEG zvuku.
Výběrový list definuje akce přehrávače v závislosti na různých impulsech uživatele. Může být například použit pro menu. Přehrávač musí být schopen vykonávat základní akce: další,
předcházející, defaul výběr, číselně, zpět. Výběrový list je použit v souboru PSD.VCD.
Uživatelská data
Uživatelská data jsou použity pro zakódování sejmutých informací a jsou uzavřeny hlavičkou. Na SVCD je to jediné místo, kde může uživatel zakódovat svá data v obrazové vrstvě MPEG video toku.
Odkazy ze kterých jsem čerpal (za funkčnost neručím)
předchozí kapitola
Kapitoly článků
3. Super Video CD - popis formátu
