Retro-test PD mechaniky a média
Kapitoly článků
Nejprve si odbydeme „omáčku“. Testovali jsme na platformě AMD Llano, procesor AMD A8-3850, základní deskou byla Gigabyte GA-A75M-UD2H a o život se starala dvojice pamětí Kingston HyperX DDR3-1600 (2×4 GiB). Operační systém Windows 8 Pro byl nainstalován na 120GB SSD Kingston SSDNow V+200, zdrojem byl pasivně chlazený 400W SilverStone Nightjar. Vedle toho jsme také vyzkoušeli Windows XP x64 SP2, o tom ale bude více až na další straně.
A teď to zajímavější. PD mechaniky tu máme na test tři, dvě PD-1 LF-1004H a jednu modernější DVD-RAM PD-2 LF-D101. Ze dvou LF-1004H je jedna opravdu funkční, druhá dost stávkuje (máme ve skutečnosti i třetí, o zhruba půl roku mladší IDE variantu LF-1194 původně v externím boxu s rozhraním pro paralelní (LPT) port, ale ta je hodně darebná, prakticky nepoužitelná). LF-1004H umí číst CD-ROM média (rychlostí 4×Speed) a číst a zapisovat PD (pochopitelně pouze v cartridgi, jinak to s PD nejde).
CD-ROM média se do této mechaniky vkládají klasicky „nahá“, netřeba žádné cartridge nebo caddy. Z mechaniky vyjede plotna, do které jde posadit jak samotné CD, tak i komplet PD s cartridgí (pochopitelně jen jedno, nebo druhé ;-). Vskutku propracovaný mechanizmus (v porovnání s dnešní jednoduchou plotnou). Mechanika si samozřejmě uvnitř cartridge otevře, aby se laser dostal k médiu.
Mechanika má, jak už to tenkrát bývalo, rozhraní SCSI, konkrétně SCSI-2 (tzv. Fast SCSI), konektor klasický 50pinový. Sehnat k takové mechanice řadič není v našem archivu žádný problém, zajímavější to je s jeho rozchozením pod Windows 8 a ještě navíc v x64 variantě.
Za pomoci ovladače vypreparovaného z instalačky Windows Vista (přeci jen ten systém k něčemu je ;-) a násilím vtlačeného do Windows 8 (je třeba ovladač ručně vybrat a navíc vypnout kontrolu podpisů ovladačů) se podařilo nadetekovat nejen řadič samotný, ale i mechaniku na něm pověšenou.
Mechanika PD-1 LF-1004H ve správci zařízení ve Windows 8
Mechanika se v systému přes dvě různá LUN (Logical Unit Number) tváří jako dvě zařízení. Jedno je výměnné médium, druhé klasická CD-ROM jednotka. K instalaci mechaniky jako takové není zapotřebí žádného dalšího ovladače. Systém oběma zařízením přidělí dvě volná písmenka. Je asi jasné, že když vložíte CD, objeví se pod písmenkem představujícím CD mechaniku, když vložíte PD, bude pracovat jako výměnné médium.
Windows XP (zde ve verzi x64) mají pro tu PD část trefnější ikonku. Jednotka se pro něj netváří jako obyčejný vyměnitelný disk, ale hezky korektně Optical Drive.
Ikony PD-1 LF-1000 v průzkumníku Windows XP x64
Mechanika je tedy vyrobena zcela univerzálně, v zásadě není problém médium používat i ve Windows 8. Systém nabízí formátování média na všechny způsoby, které pro tradiční výměnná média podporuje, tedy FAT, FAT32, exFAT i NTFS (stejně tak Windows XP x64, které jsme zkoušeli také – samozřejmě exFAT až po instalaci balíčku KB955704). Vůbec není špatný nápad používat souborový formát, s jakým médium přišlo na svět, tedy tradiční FAT (FAT16). Celkem bez problémů pracuje i FAT32, ovšem s NTFS a exFAT je problém. Média takto zformátovaná nebudou čitelná v mechanice, o níž bude řeč na následující straně.
Formátování PD média ve Windows 8 a Windows XP x64
Co asi používání takového média pod Windows 8 bránit bude, je jeho rychlost. Ta je opravdu na dnešní poměry velice nízká. Nejprve se podívejme na rychlost čtení CD-ROM (museli jsme použít starší Nero DiscSpeed 4, protože současný OptiDriveControl neviděl žádnou SCSI mechaniku, kterou jsme měli, a to ani ve Windows 8, ani ve Windows XP):
Jde sice o poměrně malé médium (co do kapacity), ale i tak je dost vysoká průměrná přístupová doba. Rychlost je čtyřka jak z praku (pro později narozené to dělá 600 kB/s, pro dříve narozené: ne, audio CD grabovat neumí, ale předstírá, že to dělá jedničkou).
Nyní tedy PD. Čím PD otestovat, když to vlastně není CD? Čímkoli, čím se testují pevné disky a jiná podobná média, výměnná nevyjímaje. Třeba HDD Tachem (ano, lze jej ve Windows 8 rozchodit ;).
Médium samozřejmě není nejmladší, takže pár propadů v rychlosti se samozřejmě najde. Každopádně nás zajímá pohled na rychlost jako celek: nejvyšší naměřená rychlost čtení (červená křivka) je něco přes 1 MB/s, postupně klesá až někam k ½ MB/s. Zápis má rychlost méně než poloviční, což je dáno úplně tím samým jako u DVD-RAM médií: zároveň se zápisem probíhá i kontrola zápisu. Pokud je nám známo, nejde to nijak vypnout (u DVD-RAM to při troše dobré vůle šlo, původní mechaniky s DVD-RAM v cartridgi to dokonce uměly skoro běžně, ale stejně je vždycky jistější, když probíhá zároveň i kontrola).
Na rychlost čtení se podíváme ještě detailně programem HD Tune Pro (zápis se nám v něm na toto médium nepodařilo rozchodit, pořád si myslel, že je na něm nějaký oddíl a žádal nejprve jeho smazání, což však nepomohlo).
PD-1 LF-1004H s PD médiem v HD Tune Pro
Protože je rozsah grafu pouze do 1,5 MB/s, půjde spočítat i jednotlivé zóny média. Je jich přesně 10 (mohli jste je na médiu spočítat na předchozí straně). Nejvyšší dosažená rychlost čtení je 1,1 MB/s, což by přeloženo do mluvy rychlostí CD bylo 7,33×. Potvrzuje se též o poznání nižší přístupová doba než u CD, která se zde vejde do 200 ms. Samozřejmě i to je dneska strašně moc. Vlastně to bylo moc i tenkrát, kdyby to chtěl člověk porovnávat s pevnými disky (ty už tenkrát měly přístupovou dobu zhruba desetinovou).
Na další straně se podíváme na modernější mechaniku, opět od Panasonicu a opět na SCSI. Půjde o model PD-2 LF-D101.