Panasonic LF-D101

Mechanika PD-2 LF-D101 je značně novější, pochází z roku 1998 a umí pracovat nejen s PD médii, ale také číst DVD a číst i zapisovat DVD-RAM, ovšem nikoli současné verze 2.x, ale původní 2,58GB verzi (zjednodušeně se o ní hovoří jako o 2,6GB verzi, jinak jde o DVD-RAM verze 1.0). Takové médium bohužel v redakci nemáme, nikdy se nám ho nepodařilo sehnat, je ho snad ještě méně než šafránu. Se 4,7GB DVD-RAM médii si tato mechanika nerozumí a není cesty, jak ji přesvědčit o opaku.  Mimochodem jde vůbec o první DVD-RAM mechaniku na světě. A samozřejmě umí také číst CD.

Panasonic LF-D101 - vysunutá „plotna“ prázdná, s PD a DVD médiem

Velmi zajímavý je mechanizmus vkládání disku. „Plotna“, zde spíše kus caddy, se vysunuje jen tak na půl a do toho se vkládá médium. U PD je to celkem jasné, na obrázku vlevo si můžete uvnitř všimnout takové bílé mechanické části, která si sama při vtlačení média do patřičné pozice cartridge otevře. Po dalším zatlačení na médium zajede celý mechanizmus dovnitř (a zaklapnou za ním dvířka).

Ale co samotné médium? Člověk by se skoro bál ho jen tak vložit mezi ty plastové držáky. Ač je to nezvyklé, opravdu se tam to médium jen tak vkládá a stejně jako s PD při vložení ještě dál do útrob mechaniky najednou chlamst – a mechanika naoko „ledabyle vložené“ médium polkne. V tu chvíli člověk až dostane pocit, že ho musí uvnitř přeložit nadvakrát.

Mechanizmus tohoto kousku je navíc uvnitř lehce „ztuhlý“, takže se občas stane, zvlášť při velmi opatrném vkládání média, že ta plastová část, která si u PD médií otevírá kryt cartridge, zůstane příliš blízko média a během otáčení se jej dokonce dotýká, což je ovšem velmi dobře slyšet. To máte pocit, že médium právě prodělává proceduru soustružení. V našem případě je tedy potřeba médium do mechaniky vložit trošku hrubším a ráznějším způsobem (a ani to někdy nepomůže – je potřeba si osvojit určitý grif). Samozřejmě když byla mechanika nová, tak se tento neduh nekonal, všechno šlo jak po másle.

Ač by se nabízel zápis i na ostatní média (CD-R/RW, DVD±R/RW), zapisovat umí tato mechanika pouze na DVD-RAM média (samozřejmě jen verze 1.0) a PD. Na nic jiného nezapisuje, nejde tedy o typickou vypalovačku tak, jak ji známe.

Na rozdíl od modelu LF-1004H, o němž byla řeč na předchozí straně, se tato mechanika tváří jen jako jedno zařízení, konkrétně CDROM device, detailněji je systém schopen poznat, že jde o DVD-RAM mechaniku. Jenže Windows 8 už je asi příliš nový systém a s PD médii pracovat s pomocí této mechaniky nedokázal.

Windows 8 vs. Panasonic LF-D101 - nefunguje to

Systém Windows 8 tuto mechaniku prakticky nechápe, neumí s její pomocí pracovat ani s těmi CD/DVD médii, natož s PD. Mechanika nejspíše vrací nějaké příznaky, se kterými už systém Windows 8 zkrátka nepočítá. A tak jsme se museli spokojit s Windows XP x64.

Windows XP x64 vs. Panasonic LF-D101 - funguje to

Ve Windows XP to funguje zcela korektně. Systém pochopí mechaniku jako DVD-RAM a dokáže s ní dělat vše, co mechanika umí. A vůbec mu nevadí, že mu někdo strká do CD/DVD mechaniky média naformátovaná jako FAT16 nebo FAT32.

CD s formátem FAT

Ovšem pozor, média naformátovaná jiným způsobem (NTFS, exFAT) nepochopí. Dokonce tu máme jedno médium, na kterém jsme provedli nástrojem FDISK z Windows 98 akci smazání celého diskového oddílu a vytvoření nového primárního svazku zformátovaného jako FAT32 a nastaveného jako aktivní (kvůli bootování). V mechanice LF-1004H je toto médium rozpoznatelné, v této (LF-D101) nikoli. Vy už jistě tušíte (i ze seznamu kapitol), že budeme z PD média bootovat ;-). Nepředbíhejme však.

Jelikož jde o zařízení typu CDROM device, pracuje se s PD médii v této mechanice skutečně trochu jinak. Více než jako s klasickým výměnným diskem se s ním pracuje jako s DVD-RAM. Jak by také ne, když jde o jeho přímého předchůdce. Mimochodem znáte přímého následníka DVD-RAM? Možná budete někteří překvapeni: je jím Blu-ray.

Proč se o tom zmiňujeme? Záhy pochopíte. Milovníci DVD-RAM si jistě budou pamatovat DVD-RAM drivery od Panasonicu, které teprve zajistily tu správnou práci s DVD-RAM médii v DVD-RAM mechanikách. A bylo (od Windows XP) celkem jedno, jaký výrobce za danou mechanikou stál (ve Windows 2000 a starších systémech to moc jedno nebylo, patřičná mechanika musela být zanesena v INF souboru Panasonic DVD-RAM ovladače, což samozřejmě nebyl problém ručně doplnit, protože tenkrát nepodepsání ovladače nic neznamenalo).

Tyto Panasonic DVD-RAM ovladače (DVD-RAM Driver) později vyšly jako BD Driver a uměly pracovat na některých mechanikách s Blu-ray médii podobně jako s DVD-RAM. A právě tento BD Driver jsme nainstalovali do Windows XP x64 (do Windows 8 jsme to násilím zkusili také, ničemu to nepomohlo a navíc to nefungovalo; poslední BD Driverem podporovaný operační systém byl Windows Vista).

Ač je to k nevíře, BD Driver skutečně PD média podporuje. Sice to podle popisku (Super Floppy Disk) vypadá, že spíš omylem, ale podporuje (mimochodem zkoušeli jsme program i se skutečnou Super Floppy (LS-120) mechanikou a nekomunikuje s ní, takže jak přišel na 634MB Super Floppy disk, opravdu nevíme). Co je ovšem zajímavé: dovoluje je naformátovat pouze jako FAT16 (možná právě proto, že je rozpoznává jako Super Floppy Disk),

Panasonic LF-D101 - formátování Panasonic BD Driverem ve Windows XP x64

…zatímco bez BD Driveru lze PD média formátovat (ve Windows XP x64) pouze jako FAT32 (zhruba tak vypadá oficiální podpora Windows XP pro DVD-RAM), a to ještě jen ve správci disků.

Formátování PD v mechanice LF-D101 ve Windows XP x64 přes správce disků

Možnosti formátování PD v mechanice LF-D101 ve Windows XP x64 - pouze FAT32

V průzkumníku nabídka pro formátování vůbec není. Instalací BD driveru ji tam lze přidat, přičemž je ale použit jeho vlastní nástroj DVDForm.

Formátování PD v mechanice LF-D101 ve Windows XP x64 chybí

Zapisovat na média formátovaná jako FAT16 i FAT32 lze ve Windows XP v mechanice LF-D101 i bez BD Driveru (BD Driver prakticky pouze zpřístupní volbu formátování v průzkumníku s tím, že na to používá vlastní DVDForm.exe).

Pokud jde o práci s jinými disky, pak zřejmě pro ilustraci postačí následující obrázky s komentářem.

PD-2 LF-D100 s DVD médiem v Nero DiscSpeed

DVD médium (v tomto případě instalačka Windows 8 Pro x64) se čte nejvýše rychlostí 2× (ono je to nepatrně víc, ale to je celkem jedno). Přístupové doby pro 1/3 a Full ignorujte, mechanika se z nějakého důvodu na tyto dva testy vždy vykašle a tudíž to vrací v podstatě hodnoty odpovídající rychlosti komunikace s mechanikou přes SCSI. Průměrný seek je zde 133 milisekund, což jsou zajímavější hodnoty, než které jsme viděli u předchozí mechaniky. Nicméně nepředbíhejme.

PD-2 LF-D100 s CD médiem v Nero DiscSpeed

Klasické CD-ROM (čert ví, proč není uvedeno v kolonce Disc, o jaký a jak velký disk jde) se čte rychlostí 24× max, ovšem za předpokladu, že je dostatečně velký. Médium s poloviční kapacitou skončí rychlostí na 16×, jako tomu bylo v tomto případě. Průměrný seek je tedy také zkreslený. Důvod, proč jsme netestovali delší médium, je jeden: tato stará mechanika už je úplně dobře nechápe a vždy na nich zpomalí a už nikdy (dokud není médium vysunuto a znovu zasunuto) nezrychlí, takže výsledky by byly ještě zkreslenější.

PD-2 LF-D100 s Audio CD médiem v Nero DiscSpeed

Mechanika umí také grabovat audio CD a přestože je výsledek celkem v pohodě poslouchatelný, bezchybně rozhodně negrabuje. Pokud by ji chtěl někdo používat na spolehlivé grabování, musel by použít Exact Audio Copy nebo jiný podobně chytrý software (nicméně pokud víme, lepší software na grabování zvukových CD než EAC neexistuje). Rychlost dokáže být stejná, dokonce o trochu vyšší jak klasické datové CD.

A teď se podívejte na jednu velmi zajímavou křivku:

PD-2 LF-D100 s PD médiem v Nero DiscSpeed

Nebudeme po vás chtít, abyste uhodli, oč jde, ostatně je to napsané pod obrázkem. Nero Disc Speed dokáže rozpoznat PD médium, ovšem jakým způsobem! Vidí jej jako 288minutové CD, což se mu samozřejmě nevejde do jeho max. 160minutového rozsahu (s větším overburningem se na CD nepočítalo a je fakt, že to ani s Plextorem s GigaRecem 1,4× nejde vyrobit) a trochu záhadou je, že jej dokáže i číst. Docela by nás zajímalo, co to vlastně čte.

Co se samotné křivky týče, jde pochopitelně o graf čtení a jeho podoba vychází z toho, co již bylo řečeno. PD média se na začátku čtou nejrychleji (protože se začíná na vnějším okraji) a postupně zpomalují. To, co vidíte, je vlastně detailní zobrazení čtení prvních necelých pěti zón PD média, které jsou krásně rozlišitelné tím schodovitým charakterem křivky.

Kdybychom chtěli pátrat po původu takhle velké kapacity, měli bychom dvě verze vysvětlení, ani jedna nesedí úplně přesně. První je, že se mechanika k PD médiu zachovala určitou formou jako k DVD-RAM médiu, konkrétně k té první verzi DVD-RAM 1.0. Ta má totiž kapacitu zhruba 2,6 GB a zhruba podobnou kapacitu by mělo CD médium o takovéto délce. Druhá varianta vychází ze skutečného počtu sektorů v datové oblasti PD, která ovšem násobena klasickou velikostí sektoru jako na CD (2K) a nikoli jako na PD (512B) by dávala podobnou velikost. Koresponduje to i s naměřenou rychlostí v první zóně – 30×Speed je 4,5 MB/s, to děleno čtyřmi (rozdíl mezi 2K a 512B sektorem) je 1,125 MB/s. A takové rychlosti jsme při skutečné práci s PD dosahovali.

Čemu ovšem nemáme nejmenší problém uvěřit, je naměřená průměrná přístupová doba 87 ms. Tato mechanika má skutečně znatelně rychlejší seek. Bohužel vzhledem k tomu, že se chová jako optická mechanika a ne jako výměnný disk, nejde ta přístupová doba ničím jiným změřit (nástroje pro práci s pevnými disky tuto jednotku samozřejmě ignorují).

ATTO Disk Benchmark - Panasonic LF-D101 s PD médiem, vlevo FAT16, vpravo FAT32

Ještě krátký pohled na výsledky v ATTO Disk Benchmarku (médium formátováno jako FAT16 i FAT32). Na nich je dobře vidět, že nejsvižněji se zapisuje při použití 4kB sektorů s formátem FAT16, pak už rychlost zápisu jen klesá a od 64kB bloků dat je to jedno pro čtení i zápis. Čtení se dokáže vyšplhat až na zmiňovaných zhruba 1,1 MB/s.

Mimochodem správné řešení matematické otázky z konce první strany je zhruba 1,14 MB/s. Takové je teoretické maximum pro první (tedy nejrychlejší) zónu. ATTO Disk Benchmark testoval pouze 64MB vzorek dat, čili se do první zóny vešel a ještě zbylo místo, jak můžete vidět na této fotce:

Takto vypadá zapsaných prvních 64 MB dat v zóně 0 na čerstvě zformátovaném PD médiu
(samozřejmě v celé zóně, fotka ukazuje detail jen jednoho ze 66 sektorů)

Na závěr této kapitoly se můžete mrknout, jak se vlastně média do této mechaniky vkládají. Protože má mechanika už solidně přetočený tachometr, tak si samozřejmě může dovolit dělat věci, které uvidíte a především uslyšíte na následujícím videu: