To by bylo o technologii PD od nás vše, zbývá to celé nějak zhodnotit. Nejprve jen doplňme, že u tohoto typu média je udávaná (podle několika zdrojů) životnost neuvěřitelných půl miliónu přepisů, což se nám zdá až nepravděpodobné a skoro se nám chce věřit tomu, že někdo nějakou nulu přidal, neboť CD-RW měly později pouze tisícovku přepisů. Na druhou stranu u DVD-RAM se udává 100 000 přepisů, takže bychom úplně nevylučovali, že „řidší“ PD mohlo mít i těch půl miliónu, byť se to zdá opravdu hodně (ono by to s hustotou záznamu dat nemělo až tolik souviset).

Ať tak či onak, PD médium z nějakého důvodu na trhu příliš neuspělo, minimálně ne pro tradiční domácí použití. A to byla tehdy kapacita 650 MB něco. CD-RW tenkrát ještě nebylo, pálilo se nanejvýš na CD-R a to nebylo přepisovatelné (navíc nebývalo výjimkou, že z důvodu přerušení pálení se celé médium mohlo tak akorát vyhodit nebo využít jako podtácek, což u PD odpadlo).

Je třeba si uvědomit, že PD přišlo (přesněji bylo uvedeno) v roce 1995 a to už na trhu byly mechaniky a média ZIP od Iomegy. Ty měly sice jen 100 MB, ale i to bylo na tehdejší dobu výrazně více, než nabízela pouhá 1,44MB disketa. A navíc se staly poměrně populárním a ne až tak moc drahým řešením.

PD bylo bezesporu řešením technologicky lepším. Nabízelo vyšší odolnost dat (jak média PD, tak Zip sice byla v cartridgi, ale přeci jen Zip byl „blbý floppy disk“ s kontaktním způsobem záznamu, zatímco PD bylo optické, tvrdé a co do záznamu bezkontaktní médium) a pochopitelně vyšší kapacitu. A když už nic, nabízela PD mechanika alespoň kompatibilitu s CD.

PD (Phase-change Dual), snímek ze skeneru

Za vším tak nakonec asi bude velmi pravděpodobně vyšší cena, protože když už jsme se s PD někde setkali, byly to typicky větší firmy, které si mohly dovolit takové médium pořídit (víme např. že s PD se hodně pracovalo ještě v SPT Telecomu). Pokud někdo víte, kolik tehdy stála mechanika a média, podělte se v diskuzi. My si už nedokážeme vzpomenout.