Testy: PCMark05, Defragmentace
Vždy, když se rozhoduji, že si koupím nějaký pevný disk, hledám hranici, která pro mě představuje rozumný kompromis mezi kapacitou a cenou s tím, že kapacita by měla být pochopitelně co nejvyšší. Tou hranicí jsou dnes 750GB disky, což je druhá nejvyšší v současné době běžně dostupná kapacita, přičemž 1TB disky, které jsme si proklepli před třemi týdny, se jí začínají markantně blížit.
Kapitoly článků
4. Testy: PCMark05, Defragmentace
6. Hodnocení
PCMark05
V PCMarku jsme udělali na všech discích několik testů, které mají simulovat několik běžných činností, jako je start Windows XP, skenování na viry, nahrávání aplikací a další. Důležité je slovo „simulovat“, protože realita bývá často jiná. My jsme se nakonec přeci jen na jednu takovou realitu podívali, ale to až za chvilku. Nyní tedy PCMark, který byl stejně jako HDTach testován na dvou sestavách, jedné slabší než druhé ;-). Tu silnější už znáte z testu HD Tachu, nyní se můžete seznámit s tou slabší, z níž pochází druhá (původně první) sada testů. Její výsledky nakonec uvádíme spíše pro zajímavost, protože tak nějak předpokládáme, že ještě někteří máte doma podobně slabé sestavy na jednoduché činnosti, mezi něž může patřit i funkce většího datového úložiště, případně nějakého „obývákového PC“ (právě tato slabá sestava jednou takovou obývákovou záležitostí je, jde o energeticky relativně nenáročný a poměrně nehlučný barebone-based počítač, který při přehrávání filmů rozhodně svým zvukem neruší, namísto klasického procesoru obsahuje v socketu 754 mobilní 25W Sempron).
|
Slabší sestava
|
Silnější sestava
|
I přes skutečnost, že Seagate dovede číst nejrychleji ze všech disků, v simulaci reálného používání dopadl nejhůře. Výsledky jsou to však skutečně velice vyrovnané, tak vyrovnané, že drobné rozdíly nejspíše nebudou při výběru hrát až takovou roli. Pozoruhodné také je, že na silnější sestavě byl disk Hitachi předběhnut v celkovém skóre diskem Samsung, rozdíly jsou opět tak malé, že se může klidně jednat i o odchylku v měření.
Teď vás za odměnu, že tak krásně čtete, seznámíme s ještě jednou sadou výsledků, schválně jestli uhádnete, co to je za disk ;) Dozvíte se to před závěrem recenze.
| XP Startup |
MB/s |
| Application loading |
MB/s |
| General Usage |
MB/s |
| Virus Scan |
MB/s |
| File Write |
MB/s |
| Score |
bodů |
Defragmentace
Defragmentace disku je bezesporu záležitost, které se při práci se skutečnými pevnými disky, v nichž se otáčí plotny, nevyhnete, ať už ji budete provádět ručně, nebo necháte systém, aby automaticky defragmentoval, když to na něj zrovna přijde. Pro tyto účely byl narychlo spíchnut ryze praktický a naprosto reálný test, který navíc všem diskům zajistil rovné podmínky.
Na zcela odlišný disk byl nainstalován systém, na tentýž disk pak byly nahrány nějaké soubory, různě bylo mazáno a přepisováno, aby se dosáhlo nějakého stupně fragmentace, se kterým bude mít alespoň trochu smysl měřit. Pak byl vytvořen jednoduchý dávkový soubor, který obsahoval záznam začátku času, příkaz pro kompletní bezpodmínečnou defragmentaci svazku C: a opět záznam konce času. Tyto údaje včetně logu z defragmentace se ukládaly do textového souboru na tentýž disk. Zástupce na dávkový soubor byl následně umístěn do složky „po spuštění“, přičemž bylo nastaveno automatické přihlášení, vypnuto co nejvíce různých služeb na pozadí, které by mohly výsledky rozhodit (mezi ně patří různé indexační záležitosti, obnovení systému a také automatická defragmentace v době nečinnosti). Aby byly podmínky opravdu co nejvíce vyrovnané, byl také odpojen datový síťový kabel, aby si snad systém nezačal svévolně povídat s okolím, nesděloval své zážitky z defragmentace ostatním počítačům a nekoukal se, kde co po síti lítá. Takto k testu po spuštění připravený systémový oddíl byl následně zkopírován sektor po sektoru 1:1 na všechny tři testované disky a ty byly postupně zapojovány do základní desky. Průběh testu byl takový, že se systém spustil, automaticky došlo k přihlášení a spuštění testu bez jediného hnutí myši nebo doteku klávesnice.
Takovéto testy byly nakonec vytvořeny dva, jeden obsahoval 32bitový systém Windows XP SP2, druhý Windows Vista Ultimate x64 (obojí v češtině). Pod Windows XP byl řadič disků v jižním můstku AMD SB700 provozován v IDE režimu. Pod Windows Vista už se na AHCI hrálo, nainstalován byl ovladač z březnové sady Catalyst 8.3. Test pod Windows XP měl za úkol defragmentovat pouze 4,97 GB na 37,27GB svazku (86 % volno, 6% fragmentace), test pod Windows Vista to měl náročnější a defragmentoval 17,08 GB na 29,3GB svazku (41 % volno, 8% fragmentace).
|
Windows XP (režim IDE)
|
Windows Vista x64 (režim AHCI)
|
V testu Windows XP byl vzorovým diskem obyčejný 40GB PATA Maxtor (ještě ten starý z dílen bývalé firmy Quantum), ten nemělo cenu do srovnání zanášet. Zato 10 000otáčkový 74GB Raptor, na němž testovací „podhoubí“ v podobě Windows Vista Ultimate x64 vznikalo, jsme do testů pro zajímavost zařadili. Raptor měl navíc ještě tu výhodu, že jej systém znal a nemusel jej nadetekovat a zanášet mezi seznam instalovaných zařízení, což se zase muselo dělat u tří testovaných disků, protože je vzorový systém v době testu viděl poprvé.
Jak je vidět, tato zcela reálná a praktická změť čtení, zápisů a nepřeberného množství seeků staví Samsung na první příčku, na konci se podobně jako v testu PCMarku umístil Seagate, nepočítáme-li 74GB Raptora, který se rozhodně nenechal zahanbit a 750GB Barracudě taktně naznačuje, že by měla trošku přidat.
Jinak je od pohledu zřejmé, že pro tento druh diskové činnosti je prakticky jedno, jestli zapřáhnete režim IDE, nebo AHCI, odchylky mezi výsledky jsou hodně srovnatelné.
předchozí kapitola
následující kapitola
Kapitoly článků
4. Testy: PCMark05, Defragmentace
6. Hodnocení
WIFT "WIFT" WIFT
Bývalý dlouholetý redaktor internetového magazínu CDR-Server / Deep in IT, který se věnoval psaní článků o IT a souvisejících věcech téměř od založení CD-R serveru. Od roku 2014 už psaní článků fakticky pověsil na hřebík.
