Trochu k metodice testování. Stavu „v klidu“ bylo u všech disků dosaženo tak, že byly zapojeny, nastartován systém (z jiného disku) a pak jsme čekali, až se teplota ustálí a začne se zvedat už jen velice zanedbatelně. Nějakou tu hodinu to samozřejmě zabere, ale pak už disky s teplotou obvykle nehýbou, když se tedy po nich nic nechce. A systém byl nastaven tak, aby se snažil po nich nic nechtít.

Stav zátěže jsme nasimulovali následujícím způsobem. Všechny tři disky byly softwarově čistě v režii systému Windows Vista x64 zapřaženy do tzv. „prokládaného svazku“ (o velikosti 2+¼ TB), kdy se střídavě pracuje se všemi současně. Následně byl spuštěn tzv. Bart’s Stuff Test 5 a v něm dlouhosáhlá série náhodných zápisů, které předcházel sekvenční zápis testovacího souboru na zmíněný svazek. Test trval sám o sobě také několik hodin, takže se mohly všechny tři disky dostat do patřičné extáze, kdy kmitaly hlavičkami, jakoby jim měly upadnout. Po několika hodinách tohoto kmitání, kdy se teplota přestala viditelně zvedat, bylo provedeno měření. Po skončení testu si všechny tři disky v grafu, který sledoval jejich teplotu, mohutně oddechly a zchladily se. Odvedly kus práce v poměrně nepěkném vedru, které ten den zrovna panovalo (viz měření okolní teploty, která šla i během testů nahoru, pochopitelně vlivem sluníčka).

Teplotní výsledky vám nyní předložíme rovnou dva. V levé části tabulky jsou údaje, které naměřil náš digitální infračervený teploměr Voltcraft IR-230, vpravo jsou pak údaje z diagnostické technologie S.M.A.R.T. To, co měří S.M.A.R.T., je tak nějak dané a nelze to ovlivnit. Teploměrem jsme pak měřili tak, že jsme nalezli nejteplejší místo po obou stranách disku, které slouží k přišroubování do skříně.

Je zajímavé, jak se údaje z disku od reality u jednotlivých modelů rozcházejí. Hitachi si k reálu něco přidá, Samsung si zase od reálu ubere a předstírá, že je chladnější, Seagate má jako jediný tendenci v tomto testu nešvindlovat. Výsledek je takový, že Seagate a Samsung jsou na tom prakticky stejně a Hitachi je teplejší, což tak prostě u disků Hitachi bývá.

Hlučnost

Pokud jde o hlučnost, ta byla testována tentokráte tak, aby se u testovaných pevných disků alespoň trochu rozléhala. Disk byl tedy umístěn do šuplíku bez vrchního krytu, který mírně některé zvuky zvýrazňoval a částečně tak simuloval umístění v odhlučněné skříni (v klasickém půlmilimetrovém plechu by to asi znělo lépe, ale zase to nebudeme přehánět). Šuplík byl umístěn na koberci, takže vibrace dále nepřenášel. Otestováno bylo také ticho, které v místnosti panovalo, pokud se disk netočil. Zbytek sestavy, která produkovala hluk, byl umístěn za dveřmi, které byly ještě pro jistotu zakryté polštářem, kabely od LCD (tentokráte bezezvučného) a klávesnice byly protaženy pode dveřmi (musel být vyjmut práh).

Výsledky jsou, jaké jsou, pravdou je, že Hitachi je skutečně trošku svištivější, jeho otáčky jsou slyšitelnější. Co však v grafech nezahlédnete, protože se to prostě neprojevilo, je vibrování disku Seagate, to už bychom jej opravdu museli umístit do nějaké jednodušší levnější PC skříně, tam by se možná jeho vibrace projevily v plné kráse a mohu vám říci, že vydržet u takového disku dlouhodobě nebude nejspíše žádný med, bez nadsázky se dá říci, že i když má Hitachi hlučnější provoz, jde o příjemnější zvuk, než vydává Seagate. Velice příjemná je pak tichost Samsungu, který se projevuje až při seeku, přičemž ani to není žádná tragédie. Dneska jsou vůbec ty disky tak nějak tiché, vzpomínáte na loňskou galerii diskových rachotů? ;-)

Spotřeba

Spotřebu jsme tentokráte měřili jinak. Neměřila se celá sestava, ale jen samotný disk, a to měřákem Voltcraft Energy Check 3000, který zjišťuje odběr ze sítě rovnou ve wattech. Disk byl totiž napojen na separátní zdroj, který se dodává od jedné takové hezké multifunkční USB-to-ATA redukce (podobná v prosinci roku 2006 testovanému Scythe Kama Connect, i ten zdroj je hodně podobný, ne-li stejný s jiným štítkem). Je schopen na obou větvích (12V i 5V) dodávat až 2 A, což je pro všechny dnes používané disky dostatečné, často více než dvojnásobné než požadované množství proudu.

Náš měřák samozřejmě není žádná přesná záležitost, jeho výsledky jsou tedy spíše orientační. Nebyl-li zdroj vůbec připojen, objevila se na displeji měřáku čistokrevná 0,0. Už po připojení samotného šuplíku se zvedl odběr na stabilních 0,4 W, které si nejspíše vzaly zelená LEDka s odporem (všechny větráky byly odpojeny), takže tato hodnota je z měření pokaždé odečtena (výsledky jsou tedy již bez tohoto jalového odběru).

Hitachi je po pravdě pěkný mlsoun, zejména pokud dojde na pořádnou práci, to už si bere málem dvakrát tolik, co v době odpočinku. Samsung i Seagate jsou na tom v průměru stejně.

Nastal čas pro vyhodnocení kvizu s ďábelsky rychlým diskem v testu PCMarku 05. Počítáme, že 99 % z vás hádalo správně, že jde o nefalšovaný RAM disk :). Akorát nemá 750 GB, ale jen 3 GB. Jeho „plotny“ vyrábí Apacer Technology a připojen je na „řadič“ AMD Athlon 64 X2 5000+.