Když to kdysi kvůli neustálým prodejům a krachům značky Amiga vypadalo s touto dříve slavnou platformou všelijak, sešla se parta chytrých lidí, dala hlavy dohromady a vznikla open-source reimplementace AmigaOS 3.1 nazvaná Amiga Research Operating System. Cílem bylo vytvořit systém, který nebude sice mít v sobě nic z původního, autorsky chráněného kódu, ale bude implementovat všechna známá API tak, aby software přeložený pod AmigaOS 3.1 šel bez úprav přeložit i pod AROS.

Kupodivu se to velmi rychle povedlo do té míry, že si systému všimli držitelé ochranných známek a donutili autory změnit význam písmene A ve zkratce AROS - Amiga zmizela, AROS je již dlouhé roky rekurznivně AROS Research Operating System, nicméně oba hlavní operační systémy, které a AmigaOS navazují a komerčně se dodnes vyvíjí - tedy AmigaOS a MorphOS - z něj tu a tam čerpají, proč také ne, když to licence umožňuje?

AROS sám o sobě ale nijak moc populární není, protože jeho hlavní vývoj je napřažen směrem k běhu na standardním PC hardware a s Amigisty - těmi opravdu pravověrnými Amigisty - se to má tak, že PC hardware prostě nemají v lásce. A tak pro AmigaOS 4 vyvíjejí hardware, který ve chvíli, kdy konečně spatří sklad nějakého e-shopu, je zhruba dekádu až dvě zastaralý. A MorphOS pro změnu zase portují na poslední generace Apple Mac s procesory PowerPC, což je - jistě jen shodou náhod - také zhruba dvacet let starý hardware. Jsou to prostě veskrze podivíni, řekl člověk, který má pod stolem stroj, na němž AmigaOS 4 nativně běží a na iBooku G4 má MorphOS.

Zpět ale k AROS - jak už to tak s otevřenými systémy na PC bývá, je ho hned několik distribucí. Vizuální estetika některých z nich mě vcelku míjí, nicméně TinyAros, jehož verze 3.4.1 zrovna vyšla, se mi náhodou líbí a tak jsem ho stáhl a ve virtualizaci nainstaloval.

Instalace čistého systému a kopírování souborů distribuce. Zdroj: autor

Instalace sama je vcelku jednoduchá. Archiv se systémem obsahuje dvě části: ISO image s čistým AROSem a složku, která obsahuje vše, čím se TinyAros liší od čistého AROSu. Z ISO image se nabootuje, odkliká se instalace na pevný disk, která je tak rychlá, že se mi nepodařilo udělat screenshot s jejím průběhem a následně se počítač restartuje do již nainstalovaného systému AROS. Mezitím si na flash disk nakopírujete zmiňovanou složku, flash disk připojíte do AROS a jeho obsah přetáhnete na systémový disk. Pak stačí opět restartovat a máte k dispozici nakonfigurovaný systém naplněný dostupným softwarem, mezi nímž se nachází i emulátor Janus-UAE, s jehož pomocí není problém rozeběhat i původní software pro klasickou Amigu, čímž samozřejmě myslím zejména hry.

Prázdná plocha TinyAros a browser AmiFox, který filtruje obsah webu, aby šel zobrazit i na starých Amigách.
Zdroj: autor

Pokud si chcete jen zavzpomínat, jak vypadal okénkový systém před třiceti lety a jaké hry se v té době hrály na domácích počítačích, pak je asi TinyAros zbytečně komplikovaná snaha, jak si tuto nostalgickou potřebu ukojit, na to vám postačí emulátor Amigy, který lze najít pro každý používaný operační systém. Nicméně pokud vás zajímá, kam to amigácké systémy dotáhly za dobu, po kterou jste se dívali jinam, a nechce se vám utrácet skoro čtyřcifernou sumu v eurech, protože jste narozdíl ode mě normální, pak je AROS jistě cesta a TinyAros 3.4.1 je asi nejpříjemnější varianta této cesty.