Řada SSD Toshiba OCZ RD400 používá blíže neupřesněné MLC čipy (takže není jasné, jestli 19nm, nebo 15nm) a v provedení M.2 2280 nabízí kapacity od 128 po 1024 GB. Rychlosti shrnuje tabulka, takže se podívejme i na zbývající parametry.

Tak předně je tu výdrž, která je udávána na hodnotě odpovídající zhruba 320 přepisům kompletního prostoru SSD. To by dle mého mohlo naznačovat 15nm čipy, kde u nižších ale blízkých hodnot se pohybuje TLC čipy. Jestli je hodnota garantovaného zápisu dat dostatečná, dosti závisí na tom, jak byste takové SSD používali. Já stále doporučuji obsazenost tak do 2/3 prostoru, to dává rezervu pro nějaký nenadálý větší zápis dat a současně se elektronika nezblázní z toho, jak na minimálním volném prostoru uřídit rozkládání zápisů mezi NAND flash buňky.

Jinak tato SSD míří na trh buď v provedení M.2 2280 kartičky, nebo v balení s adaptérem na slot PCI Express 3.1 ×4. NVM Express protokol je zde ve verzi 1.1b. Spotřeba SSD je typicky 6,0 W, pro 1TB model a pro varianty s PCIe adaptérem platí 6,4 W. „Spinkat“ umí tato SSD při spotřebě 6,0 mW. Toshiba OCZ na ně dává záruku v délce 5 let .

Nutno podotknout, že uvedením těchto SSD dotahuje Toshiba některé konkurenty, kteří podobné produkty již mají na trhu. Nákup toho či onoho typu je tak hlavně o preferenci značky, kde o Toshibě/OCZ lze říci, že tento výrobce si sám vyrábí jak SSD řadič(e) (byť nevíme, co konkrétně je na RD400 osazeno), tak NAND flash čipy. Jiní obvykle spíše jen slepují komponenty třetích firem. Toshiba/OCZ ke svým SSD přidává vlastní software a také její pojetí záruky je nadstandardní.