Pomalu se přesuneme k praktickému použití. Budeme se snažit vypovídat pravdu, čistou pravdu, nic než pravdu, k tomu nám dopomáhej touchpad. Ten, ačkoli je základním ovládacím prvekem notebooku, bohužel zklamal snad v každém ohledu. Za velmi nepraktickou musím označit kombinaci multitouch funkcí s tlačítky, které jsou pod spodní oblastí touchpadu. Zvětšování, otáčení, vertikální a horizontální posun, listování stránkovým PDF či přetahování – to vše je v pořádku, ale kombinace s tlačítky je trochu nešťastná. Touchpad totiž reaguje na dotyk i tam, kde jsou právě tlačítka.

Většina lidí je navyklá mít prst položen na levém tlačítku a po touchpadu rychle posouvat dalším prstem (ať už téže, nebo druhé ruky). Když jsem se o tento úkon pokusil já chtěje zavřít okno prohlížeče, dvakrát jsem si zvětšil stránku, vložil zkopírovaný text do vyhledavače a okno nezavřel ani při finálním kliknutí na tlačítko s křížkem. Touchpad totiž zásadně dva prsty chápe jako multitouch, takže prst v oblasti tlačítka dělá „nepořádek“. A pokud jsou aktivní dva prsty, touchpad odmítá provozovat tlačítka. Musíte kurzor přesunout na určené místo, opustit touchpad a teprve tehdy lze kliknout tlačítkem. Stejný problém nastane při pokusu o kontextové menu. Pohyb po touchpadu má přednost před tlačítky (nevím proč), čili někdy se kontextová nabídka objeví až na třetí pokus. Člověk je tak vlastně nucen zvyknout si na kliknutí ťuknutím na touchpad, na tlačítka je skoro lepší zapomenout.

Touchpad má dále i funkci automatického vypnutí při psaní na klávesnici. Bohužel v případě hraní her (a že někteří hrají i střílečky na touchpadu) neuděláte nic. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, ať jsem vypl, co jsem vypl, nepřemluvil jsem jej k činnosti. Nastavení nabízí hodně voleb, mimo jiné i plochu „Smart area“, ve které by touchpad měl být aktivní i v případě psaní. Opak je však pravdou, zkrátka není. Na celém slavném touchpadu je ještě hodně co dolaďovat, nejlépe všechny multitouch funkce vypnout, aby nekolidovaly s tlačítky.

Klávesnice jako druhý základní ovládací prvek notebooku si zaslouží vesměs kladné hodnocení. Klávesy jsou velké, mají mezi sebou i dostatečné mezery (mimo jiné i pro lepší čištění), popisky jsou dobře čitelné, pro pisálky „desetiprstaře“ jsou klávesy F a J citelně označeny. Pouze levý Shift rozdělený napůl kvůli zpětnému lomítku považuji za zbytečný.

A kurzorové šipky? Pro účely tohoto ultrabooku se sice více počítá s multidotykovým touchpadem i pro posun, ale šipky patří k poměrně používané části. Jsou ale velmi malé, nejsou pozičně nijak odděleny a navíc jsou doplněny o orientační klávesy Home/PgUp a End/PgDn, což je při jejich rozměru a uspořádání vražedná kombinace. Správně se trefit je při nočním brouzdání po internetu opravdu umění. Podsvícená klávesnice by určitě takovémuto přístroji náramně slušela a noční chatování by určitě velice ulehčila.

Dále jsou k dispozici dva USB 2.0 porty, což opravdu není mnoho, ale teoreticky to vlastně stačí – pro myš a jeden USB flash disk akorát.

 

Výstup pro sluchátka je umístěn vcelku chytře na levém boku, na pravé straně se pak nachází SD/MMC čtečka (já osobně bych je stranově prohodil). Na zadní straně je umístěn napájecí konektor.

Vedle klávesnice se nachází integrovaný mikrofon a v horním rámu displeje je webkamera s rozlišením 1,3 MPix. Umístění mikrofonu v samotném těle ultrabooku hned vedle klávesnice se mi nezdá příliš vhodné. Velice snadno se do něho totiž přenášejí veškeré otřesy, zejména psaní na klávesnici. Umístění ve víku displeje vedle webkamery by mu určitě slušelo lépe, redukce otřesů by byla lepší a vzhledem k poloze hlavy by i lépe snímal zvuk. U Aceru je toto však běžná konstrukce, i čtyřletý Aspire s Turionem má stejně „chytře“ umístěný mikrofon.