Kompozitní video vstup

Nejprve drobná poznámka: K testování video vstupu jsem použil pouze kompozitní video vstup, protože zdroj S-Video signálu mám jen ve starším notebooku a ten neposkytuje nějak zvlášť kvalitní obraz. V podstatě jsem jen vyzkoušel, že S-Video vstup funguje a protože kompozitní video vstup by měl dávat řekněme „méně kvalitní“ obraz, připravil jsem pouze ukázky z jeho zapojení. Dá se předpokládat, že S-Video vstup nebude horší, spíše nepatrně lepší (ale v praxi jsem ještě S-Video nikdy nějak zásadně lepší neviděl).

Do klasického video vstupu zapojíme typicky třeba výstup z videorekordéru, který v mém případě sloužil jen jako TV tuner, protože kvalitnější zdroj obrazu do něj nemaje stolní DVD přehrávač prostě nejsem schopen dostat (co si budeme nalhávat, VHS kazeta je dnes už nic moc).

Naše televizní stanice vysílají obraz buďto v prokládaném nebo neprokládaném režimu (záleží na tom, „co zrovna dávají“). V případě neprokládaného režimu není co řešit, je vysíláno 50 půlsnímků za sekundu, přičemž dvojice půlsnímků dá dohromady jeden statický snímek. Zpravidla jsou takto vysílány filmy, původně točené pro promítání v kině. Otázka zní, co udělá projektor s prokládaným obrazem, kdy se vysílá 50 půlsnímků, které dohromady jeden statický snímek nedají. Klasický 50Hz televizor s nimi pracuje zcela přirozeně (je to dáno principem zobrazování na obrazovce, ale to nebudeme řešit, to je na jiný článek), ale digitální zařízení si s nimi musí poradit a udělat z nich 25 celých snímků, aby nedošlo k typickému „rozčárkování“ obrazu.

Bohužel, musím říci, že k onomu „rozčárkování“ v případě tohoto projektoru docházelo. Prokládaným videem se vysílají snad všechny živé přenosy a vůbec vše, co je primárně určeno pro vysílání v televizi. Nádhernou ukázkou takového „rozčárkování“ je hokejový přenos, kde se hráči i pohledy kamerou pohybují relativně rychle a krásně se na něm dají nedostatky ve zpracování prokládaného obrazu odhalit.

Hokejista v pohybu Správně Špatně

Netroufám si nyní říci, zda náhodou nebyla vada v mém videorekordéru, ale při připojení k televizi tímtéž způsobem k žádným potížím nedocházelo. V každém případě se rozklad obou půlsnímků objevoval dosti nepravidelně. Někdy se zpracování podařilo, jindy byl k vidění „rozčárkovaný“ obraz (dobře je to vidět třeba na závěrečných vodorovně běžících titulcích u některých pořadů). Výše zobrazení hokejisté jsou v pohybu oba, jeden je v pořádku, druhý se „rozložil“. Interval funkčnosti a nefunkčnosti správného zpracování takového signálu se v tomto projektoru pohyboval řádově v sekundách (zjednodušeně řečeno: asi 2 až 3 sekundy byl obraz v pořádku, další podobný interval nikoli, a tak pořád do kola). Zkrátka sledování hokeje na něm nebylo v tomto případě možné.

Pominu-li tento celkem zásadní nedostatek, byl jsem jinak s obrazem spokojen a mohu říci, že bych si asi rychle na takto velkou televizi zvykl. Nativní rozlišení 800 × 600 bodů je pro tuto činnost bohatě dostačující, projektor také disponuje možností přepínání do formátu 16:9.

Zanechme na chvilku slov a pojďme se podívat na ukázky obrazu tak, jak jej vyfotil fotoaparát. Pro snazší focení jsem si dovolil použít u projektoru funkci „Freeze“, která právě promítaný obraz dokáže zastavit a tudíž se případný pohyb při focení s delší expozicí dále nerozmázne.

Nejprve jsou tu dvě ukázky obrazu, který už ve zdroji není příliš kvalitní. To je pochopitelně dáno špatným příjmem signálu a je hezké, že se zrnitost promítne i na zeď (obraz se nerozmaže a projektor se snaží zobrazovat veškeré detaily včetně zrnitosti nekvalitního obrazu). Možná to někomu přijde jako samozřejmé, ale už jsem se setkal s určitým typem hardwaru, který přijímaný videosingál viditelně rozmazával.

V tomto případě jde už o kvalitní signál, takže veškeré kazy jsou dány focením ve tmě a nedokonalostí fotoaparátu. V reálu vypadá obraz ještě o něco lépe. Nevím, jak vám, ale mně přijde barevné podání vcelku v pohodě (jinak barvy mám ještě trošku stažené, protože přebarvený obraz nemám moc rád).

Zde je ukázka nesprávného zpracování prokládaného obrazu. Na prvním obrázku je zachycen prokládaný přechod mezi dvěma zcela různými snímky (náhodou se povedlo obraz zastavit přesně ve střihu scény). Druhý obrázek nemá ono nesprávné zpracování prokládaného obrazu tak patrné, protože je v něm málo pohybu. Ale znatelné to je.

Na předposledních dvou ukázkách jsem se snažil zachytit relativně pestrobarevný obrázek. Opět je použita méně kvalitní, nicméně ještě slušná Prima.

Poslední dvě ukázky jsou foceny z jiného pohledu při mírném osvětlení spořivou zářivkou zakrytou lampovým stínítkem. Šlo mi zde zejména o vyobrazení místnosti s promítaným obrazem, abyste si udělali alespoň zběžnou představu o tom, jak zhruba vypadá obraz na stěně v takové (řekněme) „průměrné“ místnosti. Rovnou připomínám, že za denního světla je projekce prakticky nepoužitelná, obraz je stěží rozeznatelný. Musí být zkrátka nějakým způsobem vytvořeno přítmí. A jak jsem již uvedl, relativně rychle bych si na takovouto dvoumetrovou televizi zvykl (ovšem nesměla by používat technologii DLP, protože můj specifický oční tik často zaznamenává rozklad obrazu na barevné složky).