Nic naplat, Hubblův teleskop je momentálně zcela nenahraditelným instrumentem vědy. Jeho nástupce v podobě vesmírného dalekohledu Jamese Webba má několik úskalí. Nebude umístěn na oběžné dráze kolem Země, ale v Lagrangeově bodě L2 soustavy Slunce - Země, tedy nějakých 1,5 miliónu kilometrů od Země. A tedy zcela mimo dosah jakékoli pilotované servisní mise. Pokud by došlo k selhání v jeho vypuštění a usazení do L2, případně k selhání při jeho provozu, půjde o problém de facto neřešitelný (pokud jej nepůjde korigovat ze země „softwarově“). V takovém případě by se celému světu a pokroku vědy velmi hodilo nepřijít o unikátní přístroj, který zemskou orbitu brázdí od roku 1990.

Jenže je tu problém. Servisní mise k Hubblově teleskopu - všech pět - plně záviselo na programu Space Shuttle, tedy provozu amerických raketoplánů v rámci NASA. Ty byly již před lety odstaveny, buď sídlí v muzeích, nebo někde podobně. Zkrátka k Hubblu nelze letět bez dokončení vývoje nějakého náhradního řešení a tím je ve srovnání s americkým orbiterem malý jednoduchý stroj Dream Chaser jedné soukromé společnosti, se kterou NASA dříve čile spolupracovala.

Dream Chaser byl/je vyvíjen na bázi starších návrhů NASA. Aktuálně je tato loď schválena pro automatické lety k ISS, kterou bude možná jednoho dne (zhruba kolem 2019) zásobovat proviantem. Servisní mise k Hubblu je ale něco jiného, jde o pilotovaný let. Jde ale o misi, která je v technických možnostech Dream Chaseru, který s podporou posádky počítal a počítá stále, ač samozřejmě není možné hovořit o komfortu, který poskytovaly raketoplány.

Plán je momentálně ve velmi rané fázi příprav, či spíše úvah. V případě realizace by šlo o program kombinující vládní peníze a know-how (tj. NASA) se soukromým sektorem. To je model, který americká vláda chce uvést do praxe již řadu let (a se SpaceX třeba celkem dobře funguje). Nechme se překvapit. Ideální varianta by samozřejmě byla, kdyby JWST šlapal jako víno příštích pár desetiletí a současně se realizovalo i prodloužení životnosti HST.