Ještě dnes si živě pamatuji, jak jsem před necelými čtyřmi roky testoval několik dní na trh přicházející aktivní systém Nvidia 3D Vision a pasivní systém Tridef na notebooku Acer.

• Test: Nvidia 3D Vision - brýle pro trojrozměrné hraní
• Test: Acer Aspire 5738DG-664G50MN (C2D, Radeon HD4570, 3D LCD-LED, 3D brýle)

Tehdy to byly takové spartánské začátky. Systém od Nvidie byl dostupný jen a pouze na 22palcovém monitoru Samsung 2233RZ s rozlišením 1680×1050, víc se ostatně na tehdejší generaci grafik (GeForce GTX 200) utáhnout ve 120 fps nedalo. Acer Aspire s Tridefem a různě polarizovanými řádky svého LCD s rozlišením 1366×768 zase nabízel efektivní rozlišení jen 1366×384 a mizerné zorné úhly. Ale tahounem tehdy byla Nvidia.

Její systém střídavého zatmívání očí a patřičným přepínáním obrazu měl jednu podstatnou nevýhodu: unavoval oči a často mohl působit bolesti hlavy až nevolnost. Já osobně se při testování dočkal akorát těch bolehlavů, ale byly i případy lidí, kteří „po požití 3D Vision obvykle vrhli“. Zkrátka a dobře 120Hz frekvence je příliš nízká. Pro jakýs-takýs dojem plynulosti postačuje, ale příjemné to prostě nebylo, není a nikdy nebude. Na to by to chtělo takt daleko vyšší. Ostatně před dvěma dny jsem na jednom webu četl článek o nových LCD EIZO, u nichž se výrobce chlubí tím, že se mu podařilo takřka eliminovat problém s blikáním LED podsvícení regulovaného pomocí PWM.

To je stále tentýž problém: mnohé levné monitory s LED podsvícením řešeným pomocí PWM, prostě blikají. PWM znamená regulaci intenzity podsvícení řízením frekvence jeho blikání úpravou délky napájecích pulzů. A opět jsme u toho, že řadě lidí se prostě z blikajícího PWM-LED podsvícení - stejně jako z 3D Vision - dělá špatně, nebo je minimálně bolí hlava. My jako lidský druh jsme se evolučně nevyvinuli k tomu, aby naše oči dostávaly diskrétní, v podstatě digitální vstup (jakkoli již Einstein prokázal, že na světlo lze nahlížet jako na sled částic, stejně jako na vlnění).

Někdy na podzim roku 2011 představila Nvidia vylepšenou verzi 3D Vision 2. To už jsme sice měli na trhu i FullHD 120Hz monitory a nové brýle byly jasnější a větší, ale onen fundamentální problém - blikání a únava zraku - zůstával.

Od té doby se přiznám, že jsem o 3D Vision prakticky neslyšel. A stejné se dá říci i o aktivních 3D plasmách od Panasonicu a podobných aktivních systémech. Jakoby tu byl někdy před zhruba 3 lety jakýsi vrchol, po kterém lidé vystřízlivěli a jejich zájem o krásnou novou 3D technologii se zase utlumil, případně zůstal v kinosálech. Na přelomu let 2009 a 2010 měl premiéru Avatar.

Tak mi dovolte na závěr dotaz: kolik z vás doma 3D Vision provozuje a jak jste s ním spokojeni? Co vaše únava, co hlava, co žaludek? A kdybyste si mohli vybrat, provozovali byste raději 3D na jednom monitoru, nebo 2D na třech monitorech v nějakém tom AMD EyeFinity/Nvidia Surround? Co vás osobně více vtáhne do hry?