V digitálním světě se pro uchování informace už dlouhou dobu používá dvou stavů a stejně tak i tento paměťový rezitor je schopen dva měřitelné stavy zaznamenat. Ty se rozlišují jednoduše podle velikosti odporu, který „memristor“ klade. Asi vás napadne, že tato součástka je schopna si svůj stav zapamatovat i bez přísunu napájení. Prý je tomu skutečně tak, informace o stavu by měla být udržitelná po několik let.

Mezi dvě platinové vrstvy umístili vědci zhruba 3 nm tenkou vrstvu oxidu titaničitého (TiO₂), jejíž část obsahuje nepatrné množství kladně nabitých děr, kde by za normálních okolností měly být atomy kyslíku (na obrázku je 17 „memristorů“ tvořených 17 platinovými nanovlákny kříženými dalším takovým, ale s tenkou vrstvou oxidu titaničitého; jedno vlákno je 50 nm široké). Na elektrodu blízko těchto děr pak přivedli střídavý proud, čímž způsobili střídání mezi kladným a záporným nábojem. Kladný náboj způsobuje rozprostření těchto děr po celé vrstvě oxidu titaničitého a urychluje tok proudu ke druhé elektrodě. Při opačné polarizaci se tok proudu milionkrát snížil. Při odpojení napájení se díry přestaly pohybovat a vědci pak zjistili, že si „memristor“ uchovává odpor podle toho, v jakém stavu byl naposledy.

Nyní už si stačí jen představit, co všechno by paměťový rezistor mohl nahradit. Vzhledem k vysoké rychlosti klidně i současné DRAM paměti, vzhledem k uchování stavu po několik let i pevné disky a flash paměti. Asi netřeba zdůrazňovat, že toto řešení přináší i značné energetické úspory. Zatím se však nemusíte plašit, reálné nasazení je ještě mnoho let vzdáleno.