Indie je hodně velká země s hodně velkým počtem obyvatel, kteří se hodně moc přepravují vlakem. Tamní železniční síť je jedna z největších na světě, denně vypraví nějakých 11 tisíc vlaků a přepraví necelý milión a půl cestujících. A většinu pohání dieselové lokomotivy, což je drahé, neekologické a neefektivní.

Narozdíl od České republiky, kde boom solární energie posloužil jen omezenému množství lidí, kteří hrabou miliardy na pokřiveném systému dotací, má v Indii solární energie smysl. Země již zprovoznila největší solární elektrárnu na světě, vedle které se Temelín v koutku stydí za svůj nízký výkon, ale proč nejít dál.

Aktuální zkušební vlak je sice stále poháněn naftou, ale o mnoho dalšího se stará energie ze solárních panelů na střeše, které dobíjejí uvnitř osazené akumulátory. Šine si to po kolejích rychlostí 80 km/h (nutno přiznat, že tohle by bylo na hlavních tratích / koridorech málo i na České dráhy / Českou republiku) a solární energie zde obstarává chlazení, informační displeje, osvětlení a další věci. Jen od vlaku s šesti takovými vozy si Indie slibuje úsporu kolem 21 tisíc litrů nafty ročně, což představuje roční úsporu 20 tisíc dolarů.

Teoretické propočty říkají, že v případě velkého nasazení takové kombinace technologií by Indie ušetřila v příštím desetiletí kolem 6,31 miliardy dolarů za naftu. Za domácí úkol můžete zavzpomínat, kolik sond by za to Indové dokázali poslat k planetě Mars.