Krátce před vydáním procesorové generace Rocket Lake / Core 11000 pro desktop doplnil Intel modelům řady Core i9 nový režim boostu nazvaný Adaptive Boost. Ten cílí na situace, kdy je vytížen vyšší počet jader (alespoň 3) a má za úkol zvýšit takty jader (na rozdíl o tzv. Thermal Velocity Boost bez ohledu na teplotní limit 70 °C) až na 5,1 GHz, tedy až o 400 MHz oproti klasickému boostu.

Jediným limitem Adaptive Boost jako takového je teplota procesoru 100 °C. Frekvence jsou tedy zvyšovány, dokud (buďto) není dosaženo 5,1 GHz (nebo) teploty 100 °C. Pokud je použit výkonný vodní chladič, nastává zpravidla první varianta.

Právě Adaptive Boost je jedním z prvků, které mají vliv na výkon procesorů Rocket Lake. K dalším patří výkon chladiče (i bez Adaptive Boost ovlivňuje výkon 100 MHz Thermal Velocity Boost), míra dodržení limitů doporučených Intelem (tj. 125W PL1/TDP, 250W PL2, 56s tau) a nastavení základní desky, která může v případě naddimenzovaných napájecích obvodů deaktivovat i 250W limit. Leccos z toho otestovala redakce webu Legit Reviews, jejíž čtyři měření v CineBench R23 zahrnuji do grafu výkonu dalších procesorů:

• AB = Adaptive Boost (on / off)
• limity = oficiální limity Intelu (on / off) - on = limity dodržované / off = limity překračované
• MCE = Asus MultiCore Enhancement (on / off) - zapnutí (on) deaktivuje další limity

CineBench R23

Redakce Legit Reviews procesor testovala s vodním chladičem, se kterým ani v nejnáročnější situaci nepřesáhl 81 °C. Přesto ani s posledním BIOSem přinášejícím výkonnostní bonus, vypnutím limitů Intelu, zapnutím MultiCore Enhancement a zapnutím Adaptive Boost nebylo dosaženo výkonu uloženém v online databázi CineBench R23 a dostupném např. přes databázi CPU Monkey.

Podívejme se ale na jednotlivé výsledky. Logicky čím více limitů je ignorováno (limity off, MCE on), tím vyšší výkon procesor podává. Za pozornost stojí, že však nemá smysl zapínat Adaptive Boost, pokud jsou aktivní limity Intelu. Jinak výkon paradoxně klesá. Což ale dává smysl: Pokud procesor běží v energeticky méně efektivním režimu, je jeho okamžitá spotřeba vyšší, vyčerpá dříve energetický limit a musí dříve přejít na nižší takty, aby mohl „vychládat“.

Nastavení má samozřejmě zásadní vliv na spotřebu, která se liší v rozpětí 75 wattů (graf vpravo).

Tento test vysvětluje možný původ až 10% výkonnostního rozptylu mezi výsledky různých měření, ovšem to je stále jen část celkového pozorovaného rozptylu mezi recenzemi i výsledky v databázích. Výkonnostní skóre Core i9-11900K v databázi CineBench R23, které by mělo být průměrem nějakého souboru výsledků, je o 3 % vyšší než nejlepší hodnota naměřená redakcí Legit Reviews (vodní chladič, nový BIOS, Adaptive Boost, vypnutí limitů Intelu, zapnutí MultiCore Enhancements Asusu) a o 13 % vyšší než nejnižší hodnota z testu Legit Reviews. Stále však lze narazit na výsledky na jedné straně ještě vyšší a na straně druhé ještě nižší.

Rozdíly přes 10 % jsou už čísla, která se blíží k mezigeneračnímu výkonnostnímu posunu leckerých generací procesorů Intelu a zarážející není ani tak to, jak velká část rozdílů jde na vrub adaptivního boostu a nastavení desky, verze BIOSu a použitého chladiče, jako ta část rozptylu, o jejímž původu nemáme ponětí. Tento rozptyl je ještě markantnější u jednojádrového výkonu, který není ovlivněn adaptivním boostem, limity spotřeby ani výkonem chladiče (ve všech případech se procesor v takové zátěži nachází hluboko pod limity) a přitom se lze setkat s výsledky nepřetaktovaného Core i9-11900K (jednojádrový test CPU-Z) v rozpětí 650 až 720 bodů (ale i méně nebo více).