Včera jsme vás informovali o situaci, kdy se čtveřice bývalých zaměstnanců AMD rozhodla vzít technologické know-how společnosti do vlastních rukou a naložit s ním po svém. Bývalý zaměstnavatel má důkazy o tom, co čtveřice podnikla i jak se k činu připravovala, nemůže však samozřejmě dokázat, že jmenované dokumenty skončily u Nvidie, to již zůstane na policii a soudech. Nelze předpokládat, že by nelegální zkopírování tajných dat určitou čtveřicí zaměstnanců a následný nástup téže čtveřice k přímému konkurentovi byly náhodné - na druhou stranu situace nemusí být taková, jak se na první pohled nabízí.

Bývalý vice-prezident a trojice manažerů nemusela data předat novému zaměstnavateli, ale mohla si je ponechat, aby jejich znalostí vylepšila svoji pozici, či urychlila vlastní karierní růst. Tento rozdíl je však spíše morálního charakteru a i když k němu soud může (v případě potvrzeného podezření) přihlédnout, nemění se nic na klasifikaci trestného činu. Pro tuto situaci totiž existuje precedens, který zároveň ilustruje, že podobné události nejsou v branži výjimečnou záležitostí.

Jde o případ inženýra Biswamohana Paniho (na snímku), který byl uzavřen na podzim 2012. Jeho počátky ale sahají dál: Pani pracoval pro Intel, ale rozhodl se přejít k AMD. S sebou si však vzal deset dokumentů o procesorech Itanium. Během vyšetřování se AMD od činnosti Paniho distancovala, nabídla soudu plnou spolupráci a následně se prokázalo, že skutečně materiály zůstaly v rukou „průmyslového špiona“ a k AMD se nedostaly.

Soud vyčíslil škodu na $200-400 tisíc, Panimu hrozilo až 20 let vězení, ale nakonec (v srpnu 2012) za desítku dokumentů ukořistěnou v roce 2008 zaplatil „jen“ třemi roky a pokutou $17 500.

• AMD žaluje bývalé manažery za donášení Nvidii