Vypálení první session

Pro první session jsem zvolil kopii jednoho CD (soubor po souboru, nikoli přes image), které jsem kdysi dostal k vypalovačce LG GSA-4040B. Dokončení jeho vypalování jste již viděli na předchozí stránce, kde bylo ve výpisu událostí vidět, že se opravdu i při tak malém množství dat vypaluje do obou vrstev.

Vypálené dvouvrstvé DVD s množstvím dat zhruba na jedno CD vypadá zespodu asi takto:

Prázdné DVD-R DL médium vypadá v Neru při volbě Informace o disku takto:

Po vypálení a následné kontrole tímtéž způsobem je vidět, kolik zabírá první session a kolik zbývá místa:

Jednoduchou matematikou zjišťujeme, že režie zápisu si vzala 115 MB místa. Pojďme se podívat, jak bude takové médium čitelné v programu Nero CD-DVD Speed.

Přesně podle očekávání. Médium se v mechanice hlásí jako zcela zaplněné a jako takové je samozřejmě nečitelné. Při dosažení konce první vrstvy vrátí CD-DVD Speed chybu, protože na nevypálené části nepřepisovatelného média opravdu není co číst. Na čtení druhé vrstvy už tedy z důvodu chyby prostě nedojde.

Takto se však médium chová v každém programu, ve kterém se pokusíte jej číst sekvenčním způsobem, tedy pokud byste jej chtěli uložit např. do image souboru. Nepovede se vám to ani Nerem, kopírování DVD přes image soubor prostě selže.

Takové DVD je zkrátka chráněno proti uložení do image souboru a to hodně odolným způsobem. Přechroupání v tomto případě téměř 7,5GB nevypálené oblasti je pro mechaniku skutečně mimořádně náročná záležitost, především časově, což vám prozradím o kousek níže.

Zkusil jsem totiž takto zapsané médium prohnat programem KProbe. Ten, jak jistě víte, spolupracuje s MediaTek čipsety, a ty v mechanikách LiteOn jsou. Problém tohoto neuzavřeného média spočíval v jisté fintě. KProbe si myslel, že má skutečně obsazeno jen oněch 627 MB. Po prvním dlouhém testu, který nepřinesl kýžený výsledek, jsem jej musel zopakovat, ovšem ručně jsem nastavil délku média na plný počet sektorů. DVD je totiž fyzicky vypáleno až do posledního sektoru, jen uprostřed jich nyní asi 7,5 GB chybí.

Kvalita první 627MB session vypálené metodou LJR

Už tento obrázek mnohé naznačuje Na začátku i na konci média (přesněji jeho adresového prostoru) jsou data, uprostřed není nic. Pokud z obou grafů odstraníme nejvyšší hodnotu, která se tam zřejmě dostala při přechodu z nevypálené oblasti zpět do vypálené, dostaneme graf, zobrazující poměrně reálně kvalitu záznamu první session v obou vrstvách.

Kvalita záznamu v první vrstvě je viditelně lepší než ve druhé, ovšem to neznamená, že druhá vrstva je zapsána špatně. Podle tohoto výsledku jsou obě v excelentní kvalitě (podle ECMA norem je max. povolená hodnota PIF 4 a PI 280, ostatně píšeme to poslední dobou snad v každé recenzi, více informací naleznete v našem speciálním článku).

A co ta zelená oblast uprostřed? Ano, to je nevypálená část. Test takového média doma nezkoušejte, protože u toho vykvetete. Výše zmíněný test trval přibližně 9,5 hodiny (!), přičemž drtivou část času zabral přechod přes nevypálenou (na grafu zelenou) oblast. Vypálenou část přejela mechanika s přehledem nastavenou rychlostí 4× CLV, nicméně většinu času zabralo zobrazování chybových hlášek v KProbe. Ve viditelném tempu postupoval druhý řád hodnoty LBA zprava, třetí řád byl s přehledem čitelný.

Už víte, proč jsem hovořil o poměrně odolné ochraně proti zálohování do image souboru? ;-). Jistě víte, že když při recenzích testujeme mechaniky na přečtení chráněných CD do image souboru, nebereme jako úspěšné zdolání trvání nad několik hodin. Zmíněných 9,5 hodiny je opravdu neúnosná doba (už jen proto média testujeme v KProbe rychlostí 4×, protože rychlost 1× při čtení jednovrstvého DVD je zhruba hodinová záležitost).

Samozřejmě pokud budete chtít z takto vypáleného DVD data přečíst, žádný problém nenastane, všechny soubory v naprostém pořádku přečtete, nelze tedy hovořit o ochraně proti kopírování. Do souborového systému UDF totiž Nero automaticky správně alokuje souborům potřebné sektory pro skutečně vypalovanou oblast. Krásně se to dá zjistit v programu ISOBuster. Zde je výpis souborů v místě, kde se data „lámou“ přes vrstvy:

Vidíte, že soubor mp71eng.exe je posledním souborem v první vrstvě, soubor mp71frn.exe už je ve vrstvě druhé a začíná na sektoru s podstatně vyšší adresou.