Bude asi vaší nejčastější volbou. Proto jí také začneme a budeme se jí věnovat trochu podrobněji. V dalších kapitolách se na jednotlivé nastavení budeme odvolávat a znovu je vysvětlovat již nebudeme. Takto tedy vypadá první záložka:

Vybrali jsme tedy vlevo CD-ROM (ISO) a vidíme, že ačkoliv zatím nemáme v kompilaci žádná data, už si Nero vyhradilo pro tzv. File system overheat: 338kB. Jsou to jalová data, o které budete v kapacitě média ochuzeni (okradeni?) a musíte s tím počítat. Asi nemá význam se tedy rozepisovat na téma Lead-in a Lead-out a ISO formátu, hodně se toho můžete dočíst v našem Rejstříku. Skutečná velikost dat, které do kompilace zařadíte je hned v prvním řádku (User data to be writen). K nim připočtete onen overheat a máte celkovou velikost (Total data to be writen. Pak tu máme Files/Folders což je počet souborů/počet adresářů celkem, no a datum vytváření a poslední změny kompilace. Další záložka je pro nastavení multisession:

Implicitně se vám objeví volba No Multisession, což znamená, že budete pálit celé CD najednou, bez možnosti později nějaká data na CD přidat. Volit ovšem můžete také Start Multisession disk. Pak zůstane CD otevřené pro další přihrání, k čemuž slouží poslední volba Continue Multisession disk.

Při přidávání máte k dispozici další volby (rámeček Options):

• Replace files in compilation - umožňuje nastavit, zda se mají soubory již na CD nahrané přepisovat novějšími, které teprve budete nahrávat
• Archive bit set - každý soubor má ve Windows archivní bit. Ten se nastavuje vždy, když dojde v souboru ke změně. Archivační programy pak tento bit nastavují při ukládání na 0. Je vhodné tedy tuto možnost zvolitvždy, když používáte ještě nejaký jiný archivační program
• File date or lenght changed - Nero bude přihrávat jen ty soubory, u kterých došlo ke změně data, nebo délky
• File content changed - bude prováděno fyzické porovnání souborů na CD a souborů určených k nahrávání bajt po bajtu. Dojde tedy i detekci vadných, poškozených, či jinak změněných souborů na CD, které budou automaticky nahrazeny správnými z pevného disku
• Always - k přepsání souborů dojde vždy, tedy i když jsou třeba shodné
• Remove deleted files from compilation - je určena pro zálohování, chcete-li mít přesný obraz vašeho disku. Odstraní totiž ty soubory, které se mezi přihrávanými již nevyskytují. Slovo odstraní ovšem není zcela na místě. Soubory na médiu přirozeně zůstanou, ale nebudete je vidět a nebudou přístupné. Kapacitu média si tím přirozeně nezvětšíte!
• Add new files to compilation - způsobí, že na cédéčko se vám přihrají jen ty soubory, které tam ještě nejsou
• Always ask before refreshing compilation - vyvolá před přihráváním další sekce dialogové okno, kde vám dá vybrat z předchozích možností

Záložka ISO je také velmi zajímavá, především s ohledem na správné vypálení názvů souborů s našimi nabodeníčky.

Zde si můžete vybrat (v předchozích verzích je tato záložka označená jako File Options), v jaké souborové struktuře má být vaše CD vypáleno. Má-li být CD bezpečně čitelné i na jiných systémech než Windows, musíte zvolit ISO Level 1 (8+3). V tomto případě však názvy souborů i adresářů budou oříznuty na 8 + 3 znaků (název souboru a extenze) a některé aplikace by pak nemusely fungovat (Nero se vás v tomto případě zeptá, zda si přejte jméno souboru, nebo adresáře změnit, a nabídne samo přejmenování, které je pak možné spustit automaticky). Častěji tedy budete vybírat ISO Level 2 (31 chars) a spolu se zaškrtnutím Joliet budete moci nahrávat soubory až o celkové délce 64 znaků (včetně přípony). Nutno dodat, že Joliet je souborová struktura, která je čitelná pouze na platformě Windows 95/98/NT/2000/ME/XP.

Následně musíte zvolit formát Mode 1, nebo Mode 2 / XA. Z obecného hlediska je lhostejné, jaký formát zvolíte. Oba budou na všech mechanikách čitelné. Mode 2 / XA je však lépe uzpůsoben kombinovaným CD. Také multisession nejsou podle normy povoleny jako Mode 1. Není rovněž dobré nějak tyto formáty kombinovat (o tom jsem si už říkali v Preferences.

Jako Character Set si můžete volit z následujících možností.

• ISO 9660 - jsou velká písmena (bez diakritiky), čísla a podtržítko tedy: A, B, C, ..., Z, 0, 1, ..., 9, _
• DOS - jsou všechny znaky, které povoluje DOS. Zakázány jsou malá písmena, speciální znaky s ASCII tabulky do čísla 32 a dále pak znaky: '.',':',';','[',']','\','/','?','"','*','','|',' '. Povolena je ale česká diakritika (a nejen ta, samozřejmě) - znaky z ASCII tabulky s čísly 128 a výše (kdo neví co znamenají čísla ASCII bude muset zapátrat někde na Internetu (třeba zde).
• ASCII - velká i malá písmena ovšem bez české diakritiky (nejsou povoleny znaky z ASCII tabulky s čísly 128 a výše. Takové CD není čitelné v DOSu
  Používáte-li tedy v názvech souborů české znaky, nastavte si DOS, postačí-li vám česká diakritika jen ve Windows, zaškrtněte navíc ještě Joliet (budete moci používat všechny znaky mimo systémových)

Záložka je ukončena skupinou se zajímavým názvem Relax ISO Restriction. Protože výše uvedené adresářové struktury nemají omezení jen na použité znaky, ale i na hloubku adresářů a celkovou délku cesty, je toto místo, kde můžete poněkud tvrdý standard zmírnit. Zaškrtnutím se také zkrátí doba kompilace, protože Nero nebude kontrolovat zda je hloubka adresářů maximálně osm (první volba Allow pathdepth ...), a zda délka cesty nepřesahuje 255 znaků (druhá volba Allow more than ...).

Na záložce Label (dříve Volume descriptor) je jen jediná položka, která pro vás má většího smyslu. Je jí Volume label - název média, které se bude poté zobrazovat v Průzkumníku. Do tohoto políčka se vám nepodaří napsat jakékoliv nepovolené písmeno. Zjistíte tedy sami, že s češtinou ani s mezerami zde nepochodíte. Když Volume label nezapíšete, Nero doplní název na NEW (nebo tam nemusí být nic). Můžete také přepínat mezi ISO9660 a Joliet (ale to jen v případě, že jste již dříve označili na lístečku ISO Joliet). S Joliet pak budete moci dát název CD i s českou diaktitikou a malými písmeny i mezerami. Ale pozor! Joliet se dá číst pouze v systémech Windows.