Na úvod dovolte stručný historický úvod: Operační systém systém BeOS se pokusil vybojovat si své místo na slunci v devadesátých letech minulého století. Jednalo se o jednouživatelský multitáskový systém, který v prvních několika letech vycházel pouze pro firemní hardware (BeBox), založený nejdříve na dvojici procesorů AT&T Hobbit a následně na stejném počtu PowerPC 603. Od počátku byl plně grafický, orientovaný na grafiku a multimédia a například jako jeden z prvních používal Unicode. V polovině 90. let byl upraven tak, aby mohl běžet na hardware společnosti Apple, jejíž systém byl tou dobou již notně za zenitem a o takových kratochvílích jako je preemptivní multitasking či plná ochrana paměti si mohl nechat jen zdát.

V té době byl BeOS alespoň zaznamenán i běžnou IT veřejností a jistou dobu dokonce Apple zvažoval, že by si systém i s celou společností pořídil jako řešení svých trablů. To se nakonec nestalo, Apple si vybral jinou variantu - v roce 1997 koupil NeXT, do společnosti se vrátil Stev Jobs a dál už to všichni známe. BeOS byl jako pokus o záchranu portován i na běžný PC-kompatibilní hardware, různé digitální kiosky a multimediální přehrávače, mateřské společnosti Be Inc. to ale finanční stabilitu nepřineslo a nakonec byla odprodána za pouhých jedenáct milionů dolarů tehdy prosperujícímu Palm, Inc.

Palm byl v té době ve stejné situaci jako dříve Apple - jejich systém pomalu prohrával boj s konkurencí, protože modernizovat ho zevnitř příliš nešlo. Palm OS 6 Cobalt měl být přímo odvozen od BeOS, nějak k tomu ale nedošlo, Palm vydával zařízení Palm OS 5, následně i s Window Mobile, až sám skončil v náruči HP a zanikl.

Už těsně po přechodu Be pod Palm si několik vývojářů řeklo, že systém pod názvem OpenBeOS reimplementují pod licencí GPL jako svobodný. Jelikož tou dobou už začínalo být o budoucnosti operačních systémů poměrně dost jasno, projekt nikdy nepřekročil jisté rozměry. První sestavení, které „něco dělalo“, na sebe sice nenechalo čekat ani tři čtvrtě roku, leč k funkčnímu bootujícímu systému, který alespoň sám kreslí svá okna, byla více než tři roky dlouhá cesta. V roce 2006 se systém dočkal podpory USB, důležitý milník - systém lze přeložit a sestavit v sobě samém - přišel v roce 2008, o rok později dorazil port GCC4 a také byla vydána první alfaverze. Ty do roku 2012 vyšly ještě tři a po šesti tichých letech plných nočních buildů přišla na podzim 2018 betaverze, jejíž pokračování je tu teď.

Release notes ujišťují, že se v posledním více než roce a půl rozhodně nespalo: do projektu za tu dobu více než 2800 commity přispělo do 101 vývojářů a vyřešili přes 900 ticketů s požadavky na novou funkcionalitu či chybami. To není vůbec špatné.

V této betaverzi bylo například masivně vylepšeno škálování grafického rozhraní a podpora HiPPI displejů. Haiku zvolilo jiný přístup, než který má většina jiných systémů: místo procentuálního měřítka, které by určovalo poměr velikosti mezi pixely kreslenými a pixely zobrazovadla, se vše řídí velikostí systémového písma a dle něj plynule přepočítává. Standardem je font o velikosti 12 pt, pokud vyberete, že chcete mít systémové písmo velké 18 pt, pak se celé rozhraní v odpovídajícím poměru zvětší (tj. ekvivalent 150 % např. ve Windows).

V oblasti podpory hardware došlo k podstatnému vylepšení a stabilizaci ovladačů XHCI pro podporu USB3, v minulé verzi se připojená zařízení ráda sama od sebe odpojovala, mizela a zase se objevovala, to je teď minulostí a také lze z USB3 zařízení systém nabootovat. Zcela nová je podpora NVMe SSD a to taktéž včetně použití jako bootovacího média. Ačkoliv je ovladač relativně nový, je tentokrát vydáván rovnou jako poměrně stabilní, sami vývojáři NVMe jako systémový disk bez obtíží používají.

Základní kámen dnešní práce s počítačem - webový prohlížeč - se dočkal řady vylepšení. Jmenuje se WebPositive, je založen na WebKitu, nově prý konzumuje o dost méně paměti než dříve a je také podstatně stabilnější. Pro svoji činnost nicméně vyžaduje procesor s SSE2, pokud jej nemáte, musíte se smířit s podstatně jednodušším browserem NetSurf, který má vlastní jádro a takové šílené novosti nevyžaduje. Díky vylepšené POSIX kompatibilitě systému je zde i více portovaných aplikací z unixového světa, fungují například LibreOffice, grafický editor Krita, PDF čtečka Okular či klient pro Telegram.

A je toho samozřejmě mnohem více. Pokud chcete načerpat další informace či si stáhnout obraz s live verzí systému, navštivte web projektu. Pro běh vám postačí 256 MB RAM a procesor architektury P6 či novější.