Přístroj je podle technických specifikací a i podle štítku na zadní stěně určen k napájení střídavým napětím o velikosti 100 V/50-60 Hz. Báli jsme se ho tedy připojit k naší 230 V síti.
Firma Panasonic nás však ubezpečila, že
zdroj přístroje je konstruován pro rozsah 100-240 V a proto můžeme použít naše napětí bez obav. A tak jsme přístroj bez sentimentu připojili. Po proběhnutí přibližně minutového testu se nám díky tomu,
že náš televizor bez problémů umí normu NTSC, objevilo krásné japonské menu.
Přístroj po nás pořád chtěl něco zadávat, zřejmě nějaká hesla a trval na tom, že pokud je nedodáme, nebude vůbec fungovat (například tlačítko Eject nedělalo opravdu nic). Firma Panasonic nám sdělila, že k tomuto přístroji
skutečně není možno sehnat nic v jiném, než japonském jazyce. Nakonec se zadáním jakýchsi čísel povedlo tento úvod přeskočit a přístroj začal ladit. Nenaladil nic. Při dalším zkoušení jsme zjistili, že přístroj je
skutečně velmi háklivý na jiné normy, než je NTSC.
Protože nebylo v našich silách cokoliv naladit, zkusili jsme přehrávání. Všechna DVD přístroj odmítal. Pokud bylo NTSC a mělo Region 1 (USA), odmítlo ho
z důvodu ochrany regionu, pokud bylo v regionu 2, který přístroj umí, ale v normě PAL, nepřehrál ho také. A japonské NTSC s regionem 2 jsme neměli.
Abychom mohli přístroj aspoň nějak vyzkoušet, vyrobili jsme si tedy region free NTSC DVD-R, které byl přístroj ochoten přehrávat.

Zkusili jsme i reprodukci z dodaných tří kusů BD-RE médií. Pouze na jednom byl několik minut dlouhý záznam v HD kvalitě, ale protože nemáme zachytávací zařízení pro HD z analogových komponentních výstupů, nemůžeme vám
tuto kvalitu předvést.

O záznam jsme se nepokusili, hlavně proto, že se přístroj s japonským menu se našinci velmi špatně ovládá. Při zastrčení prázdného Blu-ray média se nás přísroj japonsky asi zeptal, zda chceme formátovat a nás
ty chutě přešly.

Pokusili jsme se i o komunikaci po 10 Mbitové síti ethernet. Po připojení přístroj okamžitě přijal IP adresu z DHCP serveru (to jsme zjistili z DHCP serveru, ne z přístroje) a tím veškeré jeho aktivity skončily.
Nereagoval ani na protokol telnet, ani na http či ftp. A podrobnosti o síťovém provozu jsem z japonského textu nedokázali přesně pochopit.

A tak z celého testu jsme vám mohli předvést pouze ukázku japonského menu či návodu k použití, kvalitu přehrávaného videa pouze v NTSC formátu a pár fotografií přístroje, ovladače a BD disků.
Jako třešničku na dortu můžete shlédnout thriller s názvem Eject!

Závěr a hodnocení

Přístroj Panasonic DMR-E700BD je první skutečná vlaštovka systému Blu-ray, která se nám dostala do rukou. Za to si jistě zaslouží uznání (tedy hlavně za to, že je jedna z prvních vůbec). Nemohli jsme však
provést důkladné otestování, protože rekordér je určen jen pro japonský trh a tak umí pouze japonské normy a dále také proto, že veškeré materiály jsou pouze v japonštině. Proto naše obvyklá tabulka plusů
a mínusů bude dnes chybět. Přesto bychom pár výhrad k přístroji našli. Ať už jde o absenci digitálních video vstupů či výstupů, chybějící pevný disk či nepodpora plusových a dvouvrstvých DVD médií.
To, že přístroj nezvládne přehrávat DVD v normě PAL je také určté mínus. Někomu by mohlo i vadit, že nepřehraje disky s MP3 či jinými komprimovanými formáty zvuku, nebo to, že nepodporuje DVD-Audio ani SACD.
To nejdůležitější, kvalitu HDTV, jsme vám předvést nemohli.

Poděkování

Za zapůjčení rekordéru pro účely testování děkujeme firmě:

Cena: 2 800 USD, v Japonsku 210 000 jenů