Spuštění systému z USB disku, nikoli instalace z USB disku

Na začátek, aby nedošlo k mýlce: tento článek nepopisuje spuštění instalace z USB disku (to není žádnou novinkou, jde to oficiálně už od Windows Vista), ale běh plnohodnotné verze operačního systému přímo z USB disku, který si s sebou můžete kamkoli vzít a kdekoli si svoje Windows 8 nastartovat (samozřejmě pokud počítač splňuje požadavky pro běh Windows 8). Microsoft tuto funkci nazývá Windows To Go (v překladu to znamená „Windows s sebou“) a poprvé se objevuje právě u Windows 8. Podporovala ji už veřejně dostupná Developer Preview verze, podporuje ji i verze Windows 8 Consumer Preview a my si v dnešním článku ukážeme, jak vlastně Windows 8 na USB disk nainstalovat.

Proč to doteď nešlo?

Jednoduchá odpověď může znít: protože se Microsoftu nechtělo, složitější odpověď by se pak dala zestručnit slovy Microsoft toho jednoduše nebyl schopen. Nemá cenu popisovat detaily, zkrátka systém Windows byl doteď navržen tak, že z USB spouštět nešel a instalátor ani nedovolil na USB disk systém nainstalovat. Bylo možné spustit instalaci z USB disku, ale ne plnohodnotný systém. Ten na něco takového nebyl stavěný, Microsoft tedy musel pro Windows 8 upravit způsob bootování v souvislosti s prací s USB úložišti.

A co rozdílný hardware?

Samotné ošetření bootování z USB však nestačí. Při přenosu systému na jiný počítač je potřeba se vypořádat s adaptací na úplně jiný hardware. Proto Windows 8 obsahují vylepšený detektor hardwaru, který se o jeho instalaci při přenosu na jiný počítač postará, a to ideálně ještě před tím, než bude uživateli umožněno se k počítači přihlásit.

S tím se svým způsobem umí vypořádat třeba i Windows 7 a do určité míry dokonce i Windows XP (za předpokladu, že nedojde na chybu Inaccessible Boot Device), ale trvá to poměrně dlouho a vyžaduje to nezřídka nějaký ten restart, zejména kvůli využití všech možností grafické karty, která při prvním takovém startu ještě není v moci patřičných ovladačů. Windows 8 udělají v rámci detekce nového počítače vše, takže uživatel už „najížídí“ do plně připraveného systému s kompletně funkční grafikou (má-li pro ni ovladače, samozřejmě).

A protože si systém veškerý kdy připojený hardware pamatuje (pokud ho patřičně neodinstalujete), tak se nepatrně rozrůstají registry o hardware instalovaný při každém přenosu na jiný počítač. Pro Windows 8 to má stejnou výhodu, jako pro starší Windows: totiž pokaždé, když přijdete se svým systémem k počítači, kde jste už tento systém spouštěli, nic se instalovat nebude a systém rovnou naběhne.

Co k tomu budete potřebovat?

Jak instalace na USB disk probíhá? Asi už jste sami narazili na skutečnost, že instalátor Windows vás pošle do patřičných mezí, pokud se pokoušíte nainstalovat systém na USB disk standardní cestou. A tak je – alespoň prozatím v Developer Preview i Consumer Preview verzi – potřeba postupovat cestou nestandardní (vůbec bychom se nedivili, kdyby to u této formy instalace zůstalo i ve finální verzi, neboť funkce Windows To Go není určena pro běžné smrtelníky).

Budete potřebovat:

• Instalační médium Windows 8 (Developer Preview nebo Consumer Preview) – je jedno, zda x86 či x64 verzi, to záleží na vašich preferencích. Pokud však počítáte s tím, že budete chtít přenášet systém Windows i na starší počítače s procesory bez 64bitového rozšíření, pak je asi jasné, že budete potřebovat x86 verzi.
• USB disk s kapacitou nejméně 16 GB – lépe však více. Ono by to mohlo být ještě o nějaký ten gigabajt méně, ale mezi 16GB a 8GB disky v podstatě nic není a 8 GB vám zaručeně stačit nebude. Hledat hranici, kdy ještě půjde systém nainstalovat, nemá v praxi moc smysl. Alespoň 32GB disk je dopručen proto, aby se na něj ještě také vešel stránkovací soubor a nebylo pak na disku moc těsno (naše čerstvá instalace x64 verze Windows Developer Preview zabrala zhruba 12 GB bez stránkovacího souboru).
• Soubor imagex.exe. Ten je součástí Windows Automated Installation Kitu (WAIK) pro Windows 7, který lze od Microsoftu stáhnout, je to ale mnohasetmegabajtový (více než gigabajtový) balík a vy z něj potřebujete jeden mrzký soubor. Zde rozhodně doporučujeme využít služeb strýčka Googla a dbát opatrnosti, které nikdy nezbývá. Imagex.exe budete potřebovat pro rozbalení souboru install.wim na USB disk. Pokud se přeci jen rozhodnete si velký 1,7GB soubor od Microsoftu stáhnout, poradíme vám, jak z něj dostat imagex.exe i bez instalace celého WAIK.

Nepřítel Windows To Go – Removable Media Bit

Na tomto místě je dobré říci, že tak, jak to momentálně funguje a jak fungují Windows, budete mít velké problémy s USB disky, které se tváří jako výměnné médium. To je typický případ drtivé většinky klasických USB flashek, paměťových karet ve čtečkách a podobně. V současné verzi systém nainstalovaný na takových médiích má hodně potíží rozjet některé aplikace a funkce, třeba Windows Update nepůjde (v Developer Preview dokonce neběhá ani Internet Explorer v prostředí Metro).

Technicky řečeno mají USB flešky ve svém firmwaru nastaven Removable Media Bit (neboli RMB) a přesvědčit je, aby se tvářily jako pevný disk, vyžaduje úpravu firmwaru. U některých to jde snáze (jsou na to na internetu více či méně snadno sehnatelné nástroje), u některých vůbec, takže obecně je lepší předpokládat, že to nejde (bylo by fajn, kdyby na to výrobci mysleli a buďto sami aktivně změnu RMB podporovali, nebo prostě prodávali své produkty rovnou se tvářící jako pevný nevyměnitelný disk). Pokud sáhnete po něčem, co výrobce prezentuje jako „externí SSD“, pak pravděpodobnost, že se médium nebude tvářit jako výměnné, ale jako pevný disk, je podstatně větší.

Systém se vám na USB disky tvářící se jako výměnné sice nainstalovat podaří, ale následný provoz bude všechno, jen ne bezproblémový. Nepojede Windows Update, nepodaři se vám (standardně) připnout aplikaci na panel úloh, nepůjde vytvořit stránkovací soubor („swapák“) a podobně. Že to do finální verze Microsoft opraví, si moc naděje neděláme, protože nám nic nenaznačuje, že by se tak skutečně mělo stát. Mile rádi se necháme mile překvapit.

LiveCD s Windows? Kdepak, pouze LiveUSB.

Prosili bychom linuxáky, aby si odpustili poznámky typu „Linux už to umí dávno a Removable Media Bit mu nedělá žádný problém“. My o tom víme, Microsoft také a jistě měl své důvody, proč to neimplementoval dříve (a nebude to zdaleka jen způsobem licencování) a proč, když už to konečně implementoval, nepořešil Removable Media Bit. Nicméně ano, v podstatě se budeme bavit o něčem, co se dá nazvat Live verze Windows, kdy opravdu plnohodnotný systém Windows nabootujete z USB disku, nepůjde jen o nějakou upravenou „PE verzi“.

Rozdíl oproti Linuxu je mimo jiné ten, že takto vytvořená „Live verze Windows“ není určena k instalaci sebe sama, ale pouze k provozu stejným způsobem, jako byste pouštěli systém Windows z pevného disku uvnitř počítače (což samozřejmě nevylučuje, že by nějaká forma instalátoru nešla na takto provozovaný systém aplikovat). Z toho plyne celkem logické omezení: neuděláte touto cestou něco jako LiveDVD, nebo spíše LiveBD (běžná instalace Windows 8 by se na DVD stejně nevešla). Systém totiž poběží rovnou z daného média, jak by byl nainstalován na interním pevném disku, a bude mít samozřejmě nespočet potřeb na něj i zapisovat.