Následující video by vám mělo dát odpověď na otázku, co se stane, když přenesete systém na jiný počítač a především jak dlouho to bude trvat, než to systém dostatečně zpracuje, aby byl použitelný.

Aby šlo o opravdu jiný počítač a ne jen nějakou drobnou úpravu, udělali jsme následující: instalace systému Windows byla provedena na počítači s procesorem AMD A8 (Llano) a poté, co se systém usadil, jsme jej jednoduše přenesli na počítač s procesorem Core i3 (Sandy Bridge).

Pro srovnání jsme však nejprve vyzkoušeli totéž i s Windows 7, samozřejmě s tím rozdílem, že tento pokus proběhl s diskem připojeným přímo na SATA. Na videu můžete sledovat, jak dlouho trvá na obou systémech konfigurace nového hardwaru. Veškeré části, kde jde o čas, jsou nezrychlené a nevystříhané (což se o zbytku videa říci nedá ;). U Windows 7 byl čas přerušen v momentě, kdy se všechen hardware nadetekoval, poté pokračovalo měření času po kliknutí na Restartovat, znovu bylo přerušeno ve fázi, kdy probíhá restart počítače (POST) a znovu pokračovalo, jakmile započalo bootování systému. Připomínáme, že v obou případech (Windows 7 i Windows 8) byl použit stejný disk, pouze v případě Windows 7 byl připojen přímo na SATA a v případě Windows 8 na USB 2.0. USB 3.0 jsme chtěli vyzkoušet také, ale měli jsme s tím nějaké potíže, které svalujeme na samotnou USB3-SATA redukci, neboť jsme si dříve hráli s jejím firmwarem víc, než je zdrávo ;-).

Asi vám na videu neunikla zmínka o tom, co se stane, když za živa systému odpojíte USB disk, ze kterého právě běží. Systém v podstatě zatuhne, ale není to zátuh ledajaký, jde o zátuh cílený. Nepohnete v tu chvíli ani kurzorem myši, prostě neuděláte nic. Jediné, co můžete udělat, je vrátit USB disk zpět do portu, ze kterého jste jej vytáhli, přičemž je nezbytně nutné jej strčit do téhož portu, ne do jiného. Systém prostě čeká, až bude disk tam, kde má být. Pak znovu ožije a bude se tvářit, že se nic nestalo. Microsoft v této souvislosti dodává, že pokud po určité době disk nevrátíte zpět do patřičného USB portu (prý 60 sekund), systém se automaticky vypne, a to natvrdku. 

Pro koho je určena funkce Windows To Go?

Podle Microsoftu především pro velké firmy, a to nejen pro správce, kteří občas potřebují přijít k počítači z rozhašeným systémem a potřebují na něm mít rychle systém funkční, ale i pro běžné uživatele, kteří potřebují mít své prostředí, své aplikace a své dokumenty běžící na nativním hardwaru kdekoliv bez nutnosti cokoliv instalovat. Uživateli to může částečně nahradit i notebook, a to za předpokladu, že má pořád kde se připojit do USB portu PC schopného rozběhat Windows.

Teoreticky tak není problém přijít do čehosi jako internetové kavárny, restartovat tamní počítač, píchnout svůj USB disk s vlastní instalací do USB portu a dělat na počítači stejně jako doma (samozřejmě s omezením daným aktuálně použitým hardwarem, především monitor bude mít asi jiné rozlišení). Prakticky vám asi majitel běžné kavárny nedovolí nastartovat jiný systém než ten, který je na počítači, ale úplně si dovedeme představit model takové „barebone kavárny“, kde budou jen bezdiskové stanice připojené do internetu kabelem a každý ať si tam z USB spustí, co chce. Majitel kavárny se tak nebude muset starat o operační systémy (protože tam žádné nebudou) a pochopitelně o licence na software (což s tím úzce souvisí). A už vůbec jej nebude muset trápit nějaké zabezpečení sítě a uživatele zase nebude muset trápit úklid na cizím PC po své činnosti, protože všechno, co na počítači udělá, si pak odnese s sebou.

Co se týče licencování, právě proto, že jde o funkci určenou pro velké firmy (enterprises), bude se používat hromadná licence takovou firmou koupená, systém se bude aktivovat oproti internímu KMS serveru. U takovéto licence se dá předpokládat, že nebude problém s tím, že se systém bude přesouvat z počítače na počítač. U OEM licence by to pochopitelně neklaplo ;-).

A co na to fleška?

Pokud se ptáte, jak dlouho může vydržet taková USB fleška, když na ní bude systém Windows pořád něco zapisovat, jako na tradičním disku, pak vězte, že i na to má Microsoft odpověď: typicky dva roky. Tradiční USB flash paměti nejspíše nebudou mít takovou trvanlivost jako klasické SSD, takže něco to s tou fleškou asi udělá. Zda jsou dva roky hodně, nebo málo, toť otázka do pranice. Spíše se ale domníváme, že se začnou objevovat flešky trvanlivější, ideálně něco ve smyslu externího SSD (takové existují ostatně už dnes).

Epilog

Možná se teď ptáte, jestli tento dřevní a složitý postup myslí Microsoft v roce 2012 opravdu vážně. Zcela určitě se takto ptáte, znáte-li práci pánů formátu Klause Knoppera či Marka Shuttlewortha. My přesnou odpověď neznáme. Možná jde zatím o jakousi nehotovou ukázku plynoucí z faktu, že Windows 8 ještě nejsou hotové a ve finálním systému bude možnost jejich provozu z USB o něco příznivější.

Tak příznivé, jako jsou již řadu let linuxové distribuce, ale asi těžko. Zatímco u Linuxu lze již mnoho let z LiveCD či USB flashky nabootovat jak vlastní plnohodnotný systém s autodetekcí všech zařízení (a podporou těch, jejichž výrobce na Linux nekálí), tak spustit instalaci tohoto OS – taktéž klidně na libovolné zařízení včetně USB disku, přichází Microsoft nyní opět s jakýmsi nemastným-neslaným a hlavně polovičatým řešením. Je to důsledek toho, že i Windows 8 si s sebou táhnou obtížná dědictví minulosti, která snadnému provozu živého systému brání, ať již je to metoda podpory hardwaru, či vlastní registry jako takové.