Místa tam je dost, čeští politici se tam navzdory jasné příslušnosti mnohých nijak nehrnou.

Tohohle fenoménu jsem si všiml již před mnoha a mnoha lety, ale krásně shodou okolností se zase připomněl přesně v moment, kdy jsem psal novinku o fotoaparátu Fujifilm X-Pro2. Jen tak ze setrvačnosti jsem nakoukl na jeden český fotoweb s hojně využívaným bazarem a politoval toho chudáka, co 16.1. vložil inzerát na prodej Fujifilmu X-Pro1 s tím, že jde o nerozbalený přístroj zakoupený 10.12.2015. Inu, je to vždy smutné něco takového vidět. Nepátral jsem po tom, jestli jde o nepovedený vánoční dárek, nebo opravdu hloupě načasovaný nákup, je klidně možné, že s uvedením X-Pro2 nemá nic společného, ale ta náhoda by byla snad příliš velká.

A můžete to pozorovat velmi často. Jakmile se objeví model „N+1“, spousta lidí najednou do internetových aukcí a bazarů dává model „N“. Nic není staršího než CPU, GPU, foťák či třeba smartphone, který před pár hodinami dostal nástupce. Tohle je přesně ten negativní fenomén moderní doby, kdy vývoj probíhá hekticky, ale současně uvádění produktů na trh pokřivují (zcela logicky a oprávněně) ekonomické zájmy výrobců. Dneska to byl Fujifilm X-Pro2 pohřbivší svého předchůdce X-Pro1, pár týdnů předtím Nikon D5, který začal posílat do důchodu staříky jménem D4s a D4.

A přitom nic z toho, že je na trhu generace „N+1, N+2, … N+n“ nemění prostou skutečnost, že vlastnosti vámi vlastněné generace „N“ jsou stále tytéž. Nikon D5 je naprosto boží přístroj, ale nic to nemění na skutečnosti, že i s Nikondem D4s/D4 či dokonce D3/D3x/D3s můžete tvořit úchvatné fotografie. Stejné platí pro X-Pro1, z nějž poslední roky vídám řadu technicky parádních snímků na Flickru a X-Pro2 na tom nic nezmění. Je to jen lépe pracující nástroj, který zlepšuje možná tak 1 % celkového vlivu na fotografii, těch zbylých 99 % je v rukách a v té věci, co máme všichni mezi ušima.

Když tak nad tím přemýšlím, tak bych si měl připadat jako chudák, jelikož můj už tak sockoidní levný Celeron G1840 dostal nástupce, 14nm Skylake Celeron G3900 je tu a vypadá …

Nemohu při této příležitosti s trochou „pseudonovinářské perverze“ nepochválit Meoptu trpící pod komunistickým režimem, jejíž Flexarety prodělaly za těch zhruba 35 let je relativně malý vývoj. Ano, postupně se zlepšovaly objektivy, ale jelikož mám lecos nafoceno s modely od II přes IIa, V až po VI, tak jsem toho názoru, že jen málokdo měl potřebu upgradovat svoji Flexaretu „N“ na model „N+1“. Naopak se mohl člověk masochisticky vžívat v polepování vnitřku těla „černou sametkou“, protože i generací až po V na to prostě výrobce nemyslel. Je to právě i tahle schopnost současných firem nabízet stále dokonalejší a dokonalejší produkty, která nás odvádí od tvořivosti a využívání věcí na maximum směrem k prostému pasivnímu konzumu.