Mám několik důvodů proč za hudbu na internetu nehodlám platit. S řadou z nich jistě nebudete souhlasit a pomyslíte si cosi o „socce“, která nemá ani na těch pár em-pé-trojek. Ono je to ale trošku jinak.

Tak za prvé nevidím důvod podruhé platit za něco, co už vlastním. Ať již jde o 30+ let stará LP, nebo mladší audio kazety, nebo CD, za mnoho výborné hudby jsem již dávno zaplatil. A v žádném případě nehodlám riskovat, že si koupím nějaké digitální soubory, které kdosi pro nový master doslova „zprasil“. Zjednodušeně se bojím riskovat toto:

• Road To Hell aneb Jak vydavatelé poškozují technickou kvalitu hudby?

Nejde přitom jen o nějaká zahraniční alba, když si kupříkladu porovnám Prázdniny na Zemi z LP z roku 1980 a CD vydaného patrně někdy v tomto století, je zde slyšet, že to asi bylo přemixováno. Nebo je to možná technickými omezeními LP, nicméně já jsem na tu původní verzi zvyklý a měnit to nehodlám. Tím u mě teoreticky padá nákup mnoha (většiny) hudebních alb, o která bych mohl mít zájem.

Za druhé nevidím nejmenší důvod podporovat ty, které již finančně podporuji. Nejsem „hudební fanatik“, takže bych, stejně jako v dobách CD či MC/LP, nekupoval desítky alb ročně. Takže výše výpalného, které odvádím organizaci OSA de facto plně či většinově kompenzuje částku, kterou bych za hudební alba utrácel. Takže na mě ve většinové míře skutečně platí, že jsem si stahovaná díla „předplatil u OSA“. A nejsou to malé částky, jeden rok jsem se myslím dostal i nad 2 tisíce Kč - to šlo o BD vypalovačku, média, nový HDD, paměťové karty do foťáku a myslím ještě něco. Ale obvykle to ty desítky až stovky Kč ročně bývají.

Za třetí nevidím jediný důvod proč platit za něco, co si mohu stáhnout zdarma. Pokud se nic nezměnilo, tak stále platí, že pořizování kopie pro osobní potřebu není nelegální (a je kompenzováno výpalným). Ale i kdyby ne, tak stejně většinu toho, co hledám nově, hledám nejdříve na YouTube. Obvykle se dříve či později na tomto místě dané album/skladba objeví, ať již ve formě VEVO, nebo třeba v případě filmových a hudebních soundtracků v dlouhém playlistu či jednom 3+hodinovém videu. Já nejsem povinen prověřovat legálnost umístění takových věcí na YouTube, je mi to zcela fuk. Vždyť YouTube je proaktivní v blokování obsahu, na nějž si někdo nárokuje práva (de facto jeho automatické nástroje aplikují presumpci viny) a navíc jsou zde oficiální kanály vydavatelů/umělců. Takže lze v rámci jisté tolerance aplikovat předpoklad, že co je na YouTube, je zde buď umístěno legálně, nebo to majiteli práv nevadí. Jak jinak by tam mohla roky přežívat soundtracková videa?

Za páté zcela odmítám model předplatného. Když za něco zaplatím, tak si nehodlám kupovat jen časově omezenou „licenci k užívání“, hodlám si koupit produkt, se kterým chci nakládat tak, jak uznám za vhodné. To v případě hudebních CD znamená kupříkladu, že chci mít doma fyzický nosič, ale také to album chci poslouchat i jinde než v dosahu mechaniky/přehrávače. Ostatně jsem jedna osoba/dvě uši, takže dílo můžu užívat pouze na jednom místě. Ale zpátky k předplatnému: to představuje absolutní závislost za poskytovateli dané služby. Sice je zde u některých třeba možnost „nakešovat“ si zaplaceného obsahu co hrdlo ráčí, ale obecně lze říci, že je člověk odkázán na to, že službě běží servery, ze služby nikdo nezcizí po hacku citlivá uživatelská data, že vám běží vaše internetové připojení atd. To že teď třeba funguje iTunes, Spotify či Netflix, neznamená, že bude fungovat i za 50 let. Své 50 let staré LP ale přehrajete za dalších 50 let stejně tak dobře. S jistou mírou tolerance lze říci, že podobné možná půjde říci i o VHS (ale tam je to samozřejmě SILNĚ závislé na kvalitě záznamu i pásky - mám řadu VHS kazet, které ani po 20+ letech nevykazují závažnou degradaci záznamu, byť samozřejmě pro dlouhodobé skladování to není). Pokud neberete jako argument VHS, tak filmový pás byste mohli. Osmičku, šestnáctku, na víc se v domácích podmínkách zmůže málokdo (byť jsou nadšenci, co doma provozují Cineramu či 70mm).

Za šesté, většina děl, která mě zajímají buď u nás nevyšla (a nikdy nevyjde), nebo byla uvolněna samotnými tvůrci, nebo je k nim snadný přístup přímo z originálního produktu. Týká se to hlavně soundtracků. Dám vám pár příkladů: Třeba soundtrack ze System Shocku 2 byl před delší dobou uvolněn samotnými jeho skladateli, takže je volně dostupný, čím se jen v podstatě legalizoval stav, který byl od vydání hry: soundtrack volně dostupný na internetu. Snadno se lze dostat třeba k soundtracku z Civilizace IV, která je v instalačním adresáři hry jednoduše v MP3 souborech. Kompletně, spousty hodin kvalitní hudby. A kdybyste ji náhodou neměli po ruce, válí se celá na YouTube.

Pak tu byly různé extrakční nástroje. Pamatuji si ten oficiální k Warcraftu II, stejně jako nějaký neoficiální k Falloutům. Jak moc byl toto legální postup? Nevím, ale CD se soundtrackem z Falloutu prostě v běžném prodeji pokud vím koupit nešlo. A s takovými modelovými příklady by šlo pokračovat dál.

Za sedmé: já vlastně hudbu až tak moc neposlouchám. Nikdy jsem nerozuměl tomu, co je tak úžasného na poslouchání hudby na ulici: aby vám to nerušil hluk ulice, musíte to mít tak nahlas, že si ničíte sluch. Navíc pak neuslyšíte třeba to auto, co na vás troubí a co vás za 2 sekundy smete na silnici. Ale s tím jak se zařízení pro přehrávání hudby zmenšovala a zlevňovala, lidí se sluchátky v/na uších přibývalo. Mobily to definitivně prolomily a dnes se z našeho národa stala mnohamiliónová skupina sluchátkových zombie, které jen stojí jeden vedle druhého a nevšímají si svého okolí. Jako vystřižené z přelidněných Asimovových románů, čest všem výjimkám.

Za osmé musím připomenout, že jsem magor. Než abych platil kupříkladu 200 Kč měsíčně za nějakou hudební službu, raději těch 2 400 Kč každý rok použiji na něco jiného. Něco, co pro mě bude mít užitek a kde nebudu mít pocit, že platím za něco, za co jsem už částečně zaplatil. Pokud se čeští zákonodárci rozhodnou změnit nastavení systému kolem autorských práv, tak se situaci samozřejmě přizpůsobím, ale momentálně to desítky let vypadá, že tento stav vyhovuje většině, nebo alespoň dostatečně velké skupině lidí, kteří tahají za nitky zákonodárného procesu v té naší Če(čen)ské banánové republice.