O operačním systému nazvaném původně Amiga Research Operating System jsem se zde již zmínil několikrát, proto pouze stručně: tento systém vznikl v polovině 90. let, kdy mezi tou dobou stále ještě relativně početnou Amiga komunitou vznikla obava, že operační systém jejich milovaného stroje může při neustálých prodejích značky stále novým a stále stejně krachujícím majitelům velmi jednoduše zaniknout. Cílem bylo vytvořit systém nový, otevřený a plně na úrovni zdrojového kódu kompatibilní s posledním oficiálním systémem vydaným společností Commodore, tedy s AmigaOS 3.1.

To se povedlo a i přes to, že značka Amiga nezanikla, systém s názvem AmigaOS se v několika různých verzích stále vyvíjí a existuje i s Amigou kompatibilní MorphOS, vývoj pokračuje stále dál. Na rozdíl od AmigaOS i MorphOS ale AROS běží i jinde než na procesorech Motorola 680x0 a PowerPC, konkrétně je prakticky od počátku sestavován pro počítače s procesory architektury Intel x86 (tedy obyčejná PC) a od počátku boomu jednodeskových počítačů s procesory ARM vznikne tu a tam vznikne i verze pro tuto architekturu.

AROS přitom nemusí být nutně omezen pouze na tyto architektury - samotný základ totiž již jistou dobu běží i na 64bitových procesorech od Intelu, tedy architektuře x86_64, avšak z pěti existujících distribucí tohoto systému do těchto vod za více než dvacet let jejich existence zavítala první - v polovině května byl vydán ArosOne 64bit v1.0.

Desktop 64bitového ArosOne, prohlížeč OWB. Zdroj: autor.

Tato verze je přímo odvozena od 32bitového ArosOne 2.8, který vyšel o zhruba měsíc dříve. Primárně je určena pro provoz ve virtualizaci - testována byla v QEMU, VMware i VirtualBoxu - nicméně měla by běžet i na reálném hardware, konkrétně na nevelké podmnožině hardware podporovaného 32bitovou verzí.

Distribuována je jako ISO obraz pro virtualizaci nebo jako obraz USB disku pro běh přímý a oba tyto obrazy jsou vcelku napěchovány dostupným softwarem. Ten byl z části přeložen znovu pro 64bitový systém a z části byly použity již existující binárky původně testované v holém AROSu.

Několikahodinové experimentování v QEMU využívajícím linuxovou virtualizaci KVM nevedlo ani k jednomu pádu systému nebo distribuovaného software a bylo rozhodně zajímavou změnou vidět po startu v horní liště tolik dostupné paměti - to se vám na Amize 1200 nestane a v jiné distribuci AROSu také ne, tam se paměť nad 32bitový limit přiřazuje do RAMdisku. Snad se podaří doplnit více ovladačů, aby systém bylo možno provozovat stejně úspěšně i na nějakém alespoň trochu moderním hardware - třeba pak nebude zapotřebí mít ze zavaděče GRUB fixně nastavené rozlišení 1024x768, protože to systému, který svého času chtěl dovést Amigu do 21. století, ve čtvrtině tohoto století úplně dobrou reklamu nedělá.