Jen za březen dorazilo Googlu 81 937 064 žádostí o blokaci adres ve výsledcích vyhledávače. Tyto žádosti se týkal 72 345 domén, poškozeno mělo být 6 923 vlastníků autorských práv zastupovaných 3 241 organizacemi, které podaly žádost o blokaci. Počet žádostí o blokaci konkrétní URL adresy stoupl z 1456 za minutu na přelomu listopadu a prosince na 1835 za minutu, tj. o 379 či 26 %.

• Google je každou minutu žádán o blokaci 1500 odkazů [listopad 2015]

To jen tak pro uvedení do děje. Dlouhodobě nepříznivý trend se nepozdával odborníkům z organizace American Assembly, které funguje při Kolumbijské univerzitě a z Berkeley. To by nebylo až tak zvláštní, některým žádostem jsme se sborově divili už v loňském předjaří. Specialisté se ale rozhodli ověřit, jak to vlastně s žádostmi je, jaká část z nich může být považována za oprávněnou a jak spolehlivé mohou být metody ověřování.

Protože Google provozuje databázi těchto žádostí, pustili se odborníci do analýzy 108 milionů z nich (tolik jich dorazí za cca 5 týdnů). Začít můžeme u toho, že ve 4,2 % případů se autorskoprávně chráněný materiál, jehož se žádost týká, vůbec na uvedené adrese nevyskytuje. Tuto část zařadili autoři studie do nadřazené škatulky, kterou označují jako „pochybné žádosti“. Ta čítá 28,4 % ze všech žádostí a obsahuje všechny, kde je oprávněnost požadavku považována za nejasnou, nelegitimní ap.

Spadají tam i žádosti, které si vymiňují blokaci webů, které již dávno neexistují a fungovat přestaly před více než rokem. I v takových případech přicházejí Googlu opakovně žádosti o jejich blokaci. Studie upozorňuje, že tyto případy vyvolávají otázky ohledně kvalit vyhledávacích a ověřovacích algoritmů, které stěžovatelé používají.

Graf znázorňuje stížnosti, resp. žádosti o blokaci odkazů z výsledků vyhledávače pro weby, které neexistují déle než 1,5 roku. Další část neoprávněných žádostí lze klasifikovat jako obsah, na který se nevztahuje DMCA, případně obsah, který spadá pod „fair-use“. Z žádostí je zřejmé, že zjišťování, generování a odesílání je v čím dál vyšším procentu případů automatizované. Joe Karaganis, spoluautor studie, poukázal na to, že automatizace není špatná ani tak z toho důvodu, že by vytvářela příliš mnoho neoprávněných žádostí (v tomhle ohledu jsou už prý automatizované žádosti korektnější než žádosti, které byly vytvořené čistě lidmi). Problém je v tom, že s automatizací roste počet žádostí jako takových nad únosnou míru, kterou lze ověřovat lidskými zdroji. Zatímco v roce 2008 přistálo za celý rok u Googlu několik desítek žádostí, bavíme se nyní asi o 2,6-2,7 milionech žádostí za den.

Druhým problémem je podle Karaganise vysoký podíl pochybných žádostí. Těch je podle studie 28,4 %, přičemž z doručených žádostí Google schválí 97,5 %, což znamená, že většina sporných případů je vyřešena ku spokojenosti stěžovatele. Spoluautor jedním dechem vysvětluje: „S ohledem na riziko vysokých pokut, které hrozí, pokud služba [např. Google] zamítne oprávněnou žádost, většina [poskytovatelů], pokud ne všichni, raději pochybí blokací [obsahu, o jehož blokaci bylo žádáno neoprávněně]“.

Možná se ale začíná blýskat na lepší časy. Studie zřejmě nevyzní na prázdno, americká vláda v současnosti uzavírá tzv. veřejné konzultace k tématu DMCA, které se týkají efektivity automatizovaných žádostí a rizik zneužití.