…, ale teď se ukazuje, že je tomu skutečně tak. Společnost Nvidia připravila zajímavou prezentaci, která ukazuje vývoj cen různých výrobních procesů a po jejím pročtení jsme dospěli k závěru, že se nám to ani trochu nelíbí. Samotná prezentace je sice zpracovaná hezky, ale vývoj cen TSMC příliš optimistický není. Obzvlášť v kombinaci se stále pomalejším nástupem nových procesů nevidíme pro nějaké extrémní slevy nebo cenovou válku (jako v době GeForce GTX 200 a Radeonů HD 4800) prostor.

Jak ukazuje graf ceny za wafer, 28nm proces je skutečně výrazně dražší než 40nm, který rovněž zlomil tehdejší cenový rekord. Je škoda, že Nvidia nezahrnula i cenový vývoj 65nm waferů, které rovněž nepatřily k těm cenově nejpříznivějším, ale které nahradil výrazně výhodnější 55nm proces. Jeho cena navíc velmi rychle klesala a v kombinaci s příznivým kurzem dolaru a nástupu GDDR5 pamětí umožnila realizovat situaci, kdy jsme za výkon high-endu platili méně než 5000 Kč včetně daně.

Samotná cena waferů nám ale ještě neříká nic o tom, kolik vyrobených čipů bude použitelných. Objektivnější srovnání, které je přepočteno na tranzistor (nikoli plochu) a zahrnuje i rozdíly ve výtěžnosti, vidíte níže:

Graf mimo jiné ukazuje, že teprve nyní se stává se 28nm proces stává stejně výhodným, jako 40nm. To ale samo o sobě může svádět k vyvozování chybných závěrů: V případě grafických čipů totiž nemůžeme zapomínat, že pokračování ve 40nm výrobě u konkrétního čipu neznamená jiné než (jen) výrobní náklady, zatímco redesign příslušného GPU na 28 nanometrů sám o sobě něco stojí, takže výsledný produkt stále ještě může být dražší.

Druhý fakt: I před tímto zlomovým bodem může mít výrobce rozumné důvody použít finančně méně výhodný (ale novější) proces. Jedním z nich jsou high-endové produkty: Čip, který má 4-5 miliardy tranzistorů, je pro 40nm proces nevyrobitelný - byl by enormně velký a pravděpodobně přesahoval limity výrobní linky. Druhým důvodem, pro který může být výhodné použít dražší proces, je nasazení v mobilním segmentu, kde není klíčový poměr cena/výkon, ale spotřeba. Tímto způsobem postupuje jak AMD (prioritu měl největší čip Tahiti a dále čip Cape Verde vyvíjený primárně pro notebooky), tak Nvidia (opět se jako první 28 nm dočkal větší čip GK104 a zároveň s ním naopak velmi malé mobilní čipy). Střední proud, který má oslovit poměrem cena/výkon, šel na druhé místo.

K zajímavému závěru jsme došli při pokusu vyčíst, co asi mohla stát AMD první várka čipů Tahiti objednaná zhruba ve třetím kvartálu loňského roku. Vychází pak, že cena na tranzistor byla více než 2× vyšší proti 40 nm procesu (znamená to zhruba, že jeden čip Tahiti - Radeon HD 7970 - stál téměř dvojnásobek toho, co jeden čip Cayman - Radeon HD 6970). V tomto ohledu se tedy Nvidii nelze divit, že se do výroby novinek tolik nehrnula.

Ještě zajímavější situace ale nastane s nástupem dvaceti a čtrnácti nanometrů: Extrapolace Nvidie ukazují, že ve výsledku nebudou o nic výhodnější, než stávající procesy, a tak jejich využití čistě z hlediska snížení výrobních nákladů ztratí smysl.