Procesory s vysokým počtem jader jsou specifická kapitola. S ohledem na vývoj situace v posledních několika letech to ani příliš nepřekvapí, ale pokud bychom se vrátili zhruba 15 let do minulosti, roku 2006. Po letech technologické dominance architektury AMD K8 se Intel s Core 2 vrátil na vrchol a to způsobem, na který neměla AMD odpověď. Intel se vrátil do role leadera a AMD hledala způsoby, jakými by alespoň dorovnala high-endové produkty, které byly po kvartály na trhu bez přímé konkurence.

V této době neotřesitelného postavení začal Intel zveřejňovat různé projekty, na kterých pracuje paralelně s klasickými produkty. Jedním z nich byl projekt nazvaný Tera-Scale, který se objevil v podobě patentu právě roku 2006 a jehož představení pro veřejnost následovalo krátce poté, začátkem roku 2007. Šlo o osmdesátijádrový procesor, který (ač pro zjednodušení a redukci proporcí do možností tehdejších procesů používal VLIW jádra namísto x86) měl Intelu prošlapat cestu k mnohojádrové budoucnosti. S tím, jak Intel nasadil výkonné dvoujádrové procesory a záhy je doplnil o extrémní čtyřjádrové modely, to vypadalo, že za pár let skutečně desktop ponese desítky jader a Intel potřebuje zjistit, jak takovou konfiguraci optimálně implementovat do křemíku.

Krom 80jádrového prototypu nazývaného Polaris pracoval Intel ještě na později (2009) představeném 48jádrovém (P54C / x86) procesoru „Single-chip Cloud Computer“, který rovněž spadal pod projekt Tera-Scale.

Mimo to Intel rozjel projekt Larrabee, který také disponoval vyšším počtem x86 jader a zkoumal využitelnost mnohojádrového řešení na poli grafiky a paralelních výpočtů. Původní verze disponovala až 32 jádry (45nm), 32nm nástupce až 48 jádry.

Kdyby se tehdy někdo otázal uživatele sledujícího dění v IT, který výrobce x86 procesorů jako první vydá procesory s vysokými desítkami x86 jader, nedočkal by se jiné odpovědi, než že Intel (kdo by prohlásil cokoli jiného, byl by v podstatě za blázna).

Dnes se můžeme ptát, jak vlastně Intel uplatnil poznatky z projektů jako byla 32jádrová nebo 48jádrová Larrabee, 48jádrový Single-chip Cloud Computer nebo 80jádrový projekt Polaris. AMD Intel předběhla s 32jádrovým serverovým procesorem, s 64jádrovým serverovým procesorem a na rok 2021 chystá 96jádrový serverový Epyc s jádry Zen 4 nazvaný pracovně Genoa. Mezi tím vyplulo na povrch, že Sapphire Rapids od Intelu, který nasadí jádra Golden Cove s o 20 % vyšším IPC, nenese fyzicky 80 jader, jak se nedávno proslýchalo, ale fyzicky jich má 64 (podle některých zdrojů 60) a aktivních bude maximálně 56 z nich.

Zdá se však, že konkurence Intelu, AMD se Zen 4, neskončí „pouze“ na 96 jádrech. Podle některých leakerů se totiž v AMD pracuje na 128jádrovém Zen 4. Tato hodnota se ale nejspíš netýká Epycu Genoa (který zůstává na 96 jádrech), ale vzniká více či méně nezávisle na něm. Mohlo by jít buďto o půlgeneračního nástupce řady Genoa nebo nějaký zakázkový semi-custom produkt, např. pro nějaký superpočítač jako El Capitan či jiný velký projekt.

128 jader samo o sobě znamená zdvojnásobení výkonu na socket oproti současné generaci (64jádrový Zen 3 / Milan), ale jelikož půjde o jádra přinejmenším 22% zvýšením IPC, půjde o více než 2,4× vyšší výkon. Oproti procesorům Genoa, jejichž render vidíte výše vpravo, by se počet procesorových čipletů musel zvýšit z 12 na 16 a možná by byl zapotřebí jiný centrální čiplet (nevíme, jestli je tento vybaven šestnácti GMI porty pro připojení všech potřebných čipletů).