Web WCCFTech přinesl zajímavou zprávu, kterou se pokusím velmi stručně shrnout: Loni (2017) v říjnu byl sestaven nový tým grafických inženýrů v čele se Suzanne Plummer. Jeho dílem má být grafická architektura, která půjde na trh po Navi, v roce 2020. Má být zaměřená na zvýšení taktovacích frekvencí a energetickou efektivitu. Na projekt dohlíží CEO společnosti Lisa Su, která od týmu žádá výsledek již v roce 2018. Tím mají být Radeony RX 600, 12nm verze Vegy nějakým způsobem tímto týmem vylepšená. Tolik k obsahu, který WCCFTech přinesl v devíti odstavcích textu (nám stačil jeden, superlativy a euforizující slovní obraty jsem si dovolil cenzurovat).

• Jedno GPU AMD Navi bude mainstream s výkonem blízkým Vega 10

Co příliš zkrátit nelze, je komentář k těmto sdělením. Když jsem minulý týden upozorňoval, že bude vhodné si od hypování ve vztahu k „architektuře 2020“ držet určitý odstup, měl jsem na mysli právě podobné články. Znovu se opakuje totéž, co slýcháme už několik let.

• 2013: Hurá, AMD má nového grafického šéfinženýra, bude to super.
• 2014: Hurá, chystá se GPU Fiji, velká bomba od nového šéfa grafické divize.
• 2015: Fiji nebyla taková bomba, ale to je tím, že první projekt odstartovaný za nového šéfinženýra je ve skutečnosti Polaris. Polaris bude bomba.
• 2016: Polaris není až taková bomba. Ale těšte se na Vegu, to je ten superprojekt.
• 2017: Vega není až taková bomba, ten klíčový projekt je ve skutečnosti Navi, těšte se na rok 2019!
• 2018: AMD omezila financování Navi, protože chystá grafický Zen na rok 2020, to teprve bude bomba!

Jenže tohle není jediná ohraná písnička. Totéž v bledě modrém je spojování úspěchu a neúspěchu s konkrétními osobnostmi grafického vývoje. Pokud se vrátíme v čase nějakou dobu zpět, můžeme říct, že ATI či AMD byla schopna od roku 2002 velmi solidně konkurovat Nvidii s výjimkou čipu R600 /  Radeonu HD 2900XT (tehdy se sešel hardwarový bug, nevhodně zvolený výrobní proces a akvizice ze strany AMD, v jejímž důsledku vytvářel management další zmatky - ale to tentokrát nebudeme rozebírat, odbudeme to prostým „i mistr tesař se někdy utne“).

Doba plynula a ATI či grafická divize AMD neměla pod vedením šéfinženýra Erica Demerse valnější problém. Demers úspěšně realizoval přechod od architektury VLIW-5 k GCN, byť si neodpustil poznámku, že kdyby bylo na něm, VLIW-5 by neopouštěl, neboť je pro 3D grafiku nejefektivnější. Dal tehdy jasně najevo, že jej management tlačil ke vzniku architektury, který by byl více orientovaný na výpočetní nasazení. Když GCN v roce 2012 vyšla, potvrdil se její výpočetní výkon a krom toho po letech umožnila AMD být na trhu s novou generací karet jako první a zároveň s plně konkurenceschopným výkonem. Záhy po vydání GCN ale Demers z AMD odešel. Ještě krátce předtím v rozhovoru mluvil o velkých plánech do budoucna, takže jeho odchod působil nečekaně. On podle všeho opravdu nečekaný byl a jeho důvod objasnilo tehdejší seškrcení penězovodu CEO Rory Readem.

Eric Demers

Těžko říct, zda Demers odešel proto, že si uvědomoval, že s omezeným financováním nebude možné držet krok s konkurencí, nebo rozhodnutí vnímal jako nespravedlivé. Grafická divize totiž po dlouhá léta neúspěchu v procesorech živila procesorovou divizi a po letech přelévání výdělků grafických karet do procesorů ještě mělo být vývoji GPU ubráno. Ať už Demerse znechutilo jedno nebo druhé, odešel. Nastala doba bezvládí, během níž se ve firmě mihnul grafický šéfinženýr John Gustafson, který zřejmě svůj nástup do AMD pojal jako pouťovou jízdu hrůzy a poté co se se situací ve společnosti seznámil ji rovnou opouští (nevydržel ani rok). Po nějakém čase na místo nastoupil Raja Koduri, ovšem jistě trvalo nějakou dobu, než se seznámil se situací a ve společnosti opět rozkoukal. Během tohoto bezvládí byla vydána druhá generace GCN v podobě čipů Bonaire (HD 7790 / R7 260X) a Hawaii (R9 290X), které byly z nějakých 80 % vyvinuté ještě pod taktovkou Demerse. Už na nich jsou ale cítit úspory, protože namísto obvyklých 4 čipů v generaci byly vydány jen tyto dva.

John Gustafson

Třetí generace GCN již ukazovala nejen důsledky škrtů v počtu čipů, ale také vznik za doby onoho bezvládí a krom toho i jistý personální deficit v důsledku omezených výdajů a propouštění. Přišla pozdě, navíc s velkou časovou prodlevou mezi oběma čipy, technologicky příliš neinovovala (delta-komprese a rychlejší geometrie byly trochu málo s ohledem na čas uplynulý od předchozí generace) a navíc i konfigurace čipů byly prazvláštní. Tonga, která měla mířit na mainstream, byla vybavena 384bit sběrnicí jako high-endový Tahiti (HD 7970) o několik let před ní, ale ta nakonec nebyla využita a karta se prodávala jako 256bit. Bylo zjevné, že konfigurace čipu vznikla s určitým úmyslem, ale čip byl prodáván s jiným. Schizofreničnost produktu byla zkrátka dána tím, že od zahájení vývoje do vydání za něj nesly zodpovědnost různé osoby, přinejmenším dva šéfinženýři standardní a dva dočasní - zastupující.

Raja Koduri

V tomto kontextu dopadla ještě vcelku dobře generace Polaris, která musela zachránit mainstream, jenž byl s druhou generací GCN opomenut zcela a s třetí nevytěžen z důvodu zpoždění a osekání GPU Tonga. Zhruba v této době vyšlo najevo, že Koduri po vedení AMD žádá vyšší finance na grafický vývoj, ale tyto prosby nejsou zprvu vyslyšeny vůbec, později spíše symbolicky. To ale není překvapující. Lisa Su nechce před dokončením stahovat finance z vývoje Zenu / Ryzenu, který je už tak o několik měsíců ve skluzu a zůstává klíčovým projektem, který může poměrně rychle zlepšit finanční situaci společnosti.

Po komerčně relativně úspěšné - přesto z některých stran kritizované - Polaris a o rok poté vydaném GPU Vega oznamuje Koduri odchod z AMD. V kontrastu s třetí generací GCN, tedy Tongu a Fiji, které přišly pozdě (takže konkurenceschopný výkon už nikoho nezajímal, protože hardware téhož výkonu při podobné ceně nabízela Nvidia už měsíce) a navíc nepřinesly mnoho zajímavého, působí při zpětném pohledu Polaris jako malý zázrak. Zvlášť když se zohlední, že původní grafický tým již prakticky neexistoval, financování bylo omezené a nebylo na čem stavět, protože předchozí generace architektury byla podfinancovaná a chyběla ji vylepšení po stránce energetiky, rasterizéru i hierarchie cache, která mezi tím implementovala Nvidia. Tento velký skok se pokoušela dohnat Vega, ovšem té pro změnu chyběly optimalizace pro vysoké takty, takže při taktech nad 1500 MHz se již dostávala mimo energetické optimum a ztrácela energetickou efektivitu.

Tato retrospektiva vcelku pěkně ukazuje, že kritika Demerse, někým oslavovaný odchod Demerse, někým oslavovaný nástup Koduriho, kritika Koduriho ani někým oslavovaný odchod Koduriho nejsou příliš namístě. Zásadním problémem není to, jak se jmenuje člověk, který rozhoduje o vynaložení částky na vývoj, která je několikanásobně menší než u konkurence. Zásadní problém je v tom, že je tato částka několikanásobně nižší než u konkurence.

Přestože v poslední době bylo navýšené financování grafického vývoje, jeví se v úvodu představené plány pomalu jako utopie. Je sice pravdou, že loni na podzim přešla Suzanne Plummer z procesorové divize do grafické, čemuž bezpochyby následovalo založení nového týmu, ale tím prakticky končí uvěřitelná část příběhu. Není možné, aby tento tým koncem roku 2017 zahájil vývoj zcela nové architektury, která by měla být v prodeji roku 2020, tedy za nejvýš tři roky. Vývoj GCN ještě s plným stavem inženýrů a solidním financováním trval 4 roky, přičemž každá další generace kvůli rostoucí komplexitě vyžaduje více času.

Suzanne Plummer

I kdyby Plummer dokázala vést tým sebeefektivněji, nedává smysl, aby se tým už v takové časové tísni věnoval vylepšení nové verze Vegy chystané na rok 2018. Pokud by první rok věnoval jinému projektu, zbyly by mu pro „architekturu 2020“ aneb „grafický Zen“ pouhé dva roky času. Až rok trvá, než se hotový návrh čipu posune od prvních vzorků ke kartě dostupné v obchodě. Na architekturu by tedy zbýval rok. To je mimo reálné možnosti.

Na druhou stranu ještě Koduri musel iniciovat vznik architektury, která měla nastoupit po Navi. Lze si tedy představit, že tento projekt má již rok či dva za sebou a nyní jej pouze dostává do rukou nový tým, který se rozhodl, co využije a co bude přepracováno. V takovém kontextu by bylo možné i to, že tým některé snadno implementovatelné změny dokázal aplikovat i na Vegu (která musela být základem pro Navi a jí tudíž architektonicky blízká).

Nová verze Vegy v roce 2018 je samo o sobě další téma. Poprvé jsme o něm slyšeli  v září 2017 v souvislosti s ohlášením 12nm procesu GlobalFoundries. Ještě v prosinci 2017 se objevila zpráva, že 12nm Vega nebude jen zmenšenina, ale že dojde i k nějakému vylepšení architektury. Což by celkem korespondovalo s aktuální zprávou. Jen s jedním rozdílem - o 12nm verzi Vegy se prvně mluvilo v září 2017, ale tým, který měl vylepšení Vegy realizovat, vznikl až v říjnu 2017. Ale v tom není zas až takový rozpor - v září mohl vzniknout plán, v říjnu tým na jeho realizaci. Nebo nový tým pouze převzal již probíhající realizaci od jiného týmu.

Druhou nesrovnalostí zůstává úplná absence 12nm grafických produktů v oficiálních prezentacích, které byly zveřejněné v zimě. Krom 14nm Vegy M (Vega 11) a 7nm Vegy 20 neobsahovala roadmapa žádný grafický produkt, natož 12nm. Že by se změnou plánů přišla i změna strategie a namísto avizování nových produktů půl roku dopředu se společnost rozhodla držet vše pod pokličkou? V tomto ohledu se pravdu nedozvíme, dokud buďto 12nm grafiky nebudou vydané, nebo letošní rok neskončí (a bude jasné, že k vydání nedojde).

Každopádně je jisté, že určité prvky sdělení, s nimiž přišel WCCFTech, nezapadají do rámce reálných možností a reálných událostí. Nemusejí být nutně nepravdivé, spíše to vypadá, že si někdo k několika dílkům Puzzle chybějící dílky sám domaloval, aby mu vznikl celkový smysluplný obraz. Můžeme mít právoplatnou obavu, zda ty domalované dílky nejsou hezčí, než skutečné, které nakonec budou na jejich místě.