Anička nejen o Linuxu: když jde ze strýčka a tetičky z Ameriky strach
Není to tak dávno, co jsem četla článek o tom, jak sám Google, který dosud hlásá síťovou neutralitu, toto pravidlo začal porušovat. Google v USA rozjíždí i vlastní formu poskytování internetového připojení, třeba ve městě Kansas si mohou jeho zákazníci užívat přípojku o rychlosti 1 Gbit/s. Ale to jen do chvíle, než začnou její možnosti skutečně využívat, tedy přes ni prolévat velká množství dat. Zejména je Google háklivý na to, když si na této přípojce rozjedete nějakou vlastní službu: server či cokoli takového. To se Google hned ozve, protože pro takovéto „komerční využití“ plánuje nabídnout službu - tedy volně řečeno asi dražší tarify než pro domácí uživatele.
A tady jsem se zarazila. Na jedné straně je tu hodný strýček Google, který nabízí v Kansasu extrémně rychlé připojení, ale současně chce kecat lidem do toho, co s ním smí a nesmí dělat. A tím právě porušuje uvedenou síťovou neutralitu, byť plně chápu jeho komerční záměry. Za server připojený 1Gbit linkou se prostě platí trochu jiné peníze. Jenže sama FCC říká, že síťová neutralita znamená, že poskytovatel nemá blokovat jakýkoli legální obsah, aplikace, služby či neškodná zařízení. A doma provozovaný server (třeba mirror ISO obrazů linuxových distribucí) je z tohoto hlediska prostě v pořádku.
Bohužel strýček Google je tlačen americkými zákony k ještě větším zvěrstvům. Nevím jak vy, ale já jsem vždy vnímala internet jako síť, která poskytuje věrný obraz o lidské civilizaci. Samozřejmě kromě zemí jako je Čína, Írán, Severní Korea, Kambodža apod. - o těch se věrný obraz na internetu nedozvíme. Ale jinak, z hlediska západní civilizace, je býval internet věrným odrazem vývoje společností. Tedy až do momentu, kdy v USA přijali zákon DMCA. David teď v týdnu psal o dvou incidentech z něj vzešlých.
Obojí je důsledkem DMCA. A USA nikdy toto nezmění, nepůjdou proti korporacím jako Microsoft a Hollywood (studia), protože ony jsou to, co udržuje status quo této velmoci. DMCA je ale přesně tím mechanismem, který pokřivil internet i na západě. Najednou stačí, aby si někdo dostatečně mocný (třeba Steve Ballmer, nejspíš pravidelně obědvající se senátory a kongresmany) dupl a skrze DMCA vymýtil odkazy u Googlu. A protože Google představuje to, co průměrný uživatel internetu právě na onom internetu vidí, je takto prováděna cenzura. A oba poslední případy jsou cenzura věcí, na kterou zadavatelé DMCA požadavků neměli právo. Google je americká společnost a tak nad ní visí tento Damoklův meč. Musí skákat, jak Microsoft, Hollywood či kdokoli jiný píská. Z hodného strýčka se pomalu, ale jistě, stává zlý. Zčásti tíhou okolností, zčásti vlastním přičiněním, ale na věci to nic nemění. Ne od chvíle, kdy se provalila kauza programu Prism. Říká se, že vlastnictví je devět desetin práva. A velká část datových center amerických korporací je postavena v USA. To mě děsí.
Lépe na tom zatím je tetička Wikipedia. Tenhle báječný projekt ale také čelí svým problémům. Z vlastního principu fungování se nedá stoprocentně spolehnout na věrnost a vyváženost informací v jednotlivých heslech, protože i ta mohou být upravována zájmovými skupinami. A na Wikipedii, jak to tak pozoruji, se spíše dbá na onu technickou přesnost, prolinkovanost, než aby nad každým heslem bděl nějaký zkušený editor, který zajistí, že heslo je napsáno vyváženě, přesně a bezchybně důkazně podloženo. Přesto jsem ale optimistická - pro většinu běžných politicky nezávadných hesel, je Wikipedia bezvadná. Osobně jsem za ni šťastná, nevěřila bych před 15 lety, že je vůbec možné, aby takový bezplatný zdroj informací na dosah ruky vůbec mohl existovat.
V součtu se ale trochu bojím. Na internetu se dnes pohybujeme tak trochu po povrchu, funguje zde princip demokracie, tedy princip „nejhlasitější většiny“ - kdo si své právo vyřve, ten jej získá. A je jedno, jestli to je ta či ona skupina obyvatel někde IRL na demonstraci, nebo web, který má obsah na dvě věci, ale zato skvělé SEO a zaplacené čelní pozice u Googlu. Internet je mnohovrstvý a bohužel na povrchu je tato vrstva inertního želé, která většině populace stačí a i proto je všem servírována. Teprve pod ní se skrývá skutečná pravda, ale bohužel kvůli DMCA dnes zastřená cenzurou jedné zámořské velmoci. Je to nepochybně prospěšné pro americké korporace, ale je to prospěšné pro lidstvo? Jsem skeptická, kupříkladu z hlediska autorského práva to celé slouží jen k udržování stavu, který nevyhovuje nikomu, snad kromě kolektivních správců autorských práv, patentových trollů a podobných pochybných existencí.
Bojím se dne, kdy stín DMCA dopadne i na tetičku Wikipedii. A bojím se i byť jen pomyslet na to, co tohle poskytování informací americkým tajným službám znamená pro americkou společnost Red Hat…