Arrow Lake ES2 proti 13900K: +3 % jednojádrově, +15 % vícejádrově
Je tomu bez pár dní rok, co web igor'sLAB zveřejnil slajdy, které prezentovaly celkový výkon Arrow Lake-S jako o v průměru 11,5 % vyšší než výkon Core i9-13900K. Ještě totiž nebylo na trhu Core i9-14900K. Zdálo se však těžko uvěřitelné, že by klíčová architektura, od které se očekávaly desítky procent IPC, v kombinaci s o dvě generace novějších výrobním procesem, přinesla výkonnostní posun na úrovni půlgeneračního refreshe.
Prezentace tedy do jisté míry působila jako snaha Intelu snížit očekávání aby výsledek pozitivně překvapil, případně podpořit prodeje stávající generace.
Leaker Jaykihn nyní oznámil, že podle jeho zkušenosti s Arrow Lake ES2 (Engineering Sample 2) i podle čísel, které marketing Intelu prezentuje partnerům, dosahuje nárůst výkonu oproti Core i9-13900K 3 % v jednojádrové zátěži a 15 % ve vícejádrové zátěži.
(Jaykihn @Twitter)
Leaker harukaze5719 a další pak na základě doposud uniklých výsledků spočetli, že jestli Intel do vydání s výkonnostní pozicí Arrow Lake ještě něco neudělá, bude tento procesor o 8-10 % pomalejší než Ryzen 9 9950X. Pravděpodobnost, že by Intel chystal nějaké velké překvapení, se však s každým dalším dnem snižuje. Za pár týdnů dojde k vydání Zen 5 a vzhledem k tomu, že Arrow Lake na trh dorazí zhruba o kvartál později, by bylo zásadní marketingovou chybou prezentovat výkon jako nižší, než ve skutečnosti je. Intel by tím zákazníkům dával najevo, že na Arrow Lake není důvod čekat a poptávku by na stříbrném podnose servíroval AMD.
Za pozornost stojí také skutečnost, že podle všeho Intel stále Arrow Lake srovnává s Core i9-13900K, nikoli s aktuálním Core i9-14900K, které je o pár procent výkonnější. Těchto pár procent tedy zjevně hraje podstatnou roli a při srovnání s aktuálním high-endem by Arrow Lake působil ještě hůře. Při ~15 % nad Core i9-13900K by šlo nejspíš o ~10 % nad Core i9-14900K.
Připomeňme, že Zen+ / Ryzen 7 2700X v Cinebench R15 dosahoval 1790 bodů, 10 % nad 1632 Zen / Ryzen 7 1800X). Arrow Lake s dvougeneračním posunem architektury, dvougeneračním posunem výrobního procesu a přechodem z monolitu na dlaždice by dosáhl mezigeneračního posunu Zen+, který stál na mírném vylepšení procesu GlobalFoundries a vyladěním paměťového řadiče. Na optimizmu nepřidá ani skutečnost, že se výkonnostní posun má týkat 250W limitu, zatímco většina výkonnostních čísel v recenzích a databázích benchmarků pochází ze systémů v tovární konfiguraci, kdy má Core i9-13900K vypnutý napájecí limit a běží při takových taktech, na které stačí napájecí obvody základní desky a výkon chladiče.
Velká část těchto výsledků půjde na vrub dvěma skutečnostem. Za prvé taktovací frekvenci, která podle dostupných zdrojů mezigeneračně klesla, což postihuje především jednojádrový výkon (nárůst IPC je ztracen snížením frekvence). Za druhé nefunkčnímu HT / SMT, kdy velká jádra přišla o schopnost zpracování dvou vláken, takže 1 jádro = 1 vlákno. Nárůst IPC malých jader tak z velké části padl na dorovnání výkonnostní ztráty dané nefunkčním Hyper-Threadingem.