Swanův projev zaujal ve třech bodech. Jednak popsal Intel jako společnost, která se ze zaměřené na PC („PC centric“) přetransformovala v datově orientovanou („data centric“).

Jednak se zastavil u 10nm procesu a popsal, že se společnost snažila předběhnout Mooreův zákon tím, že by u 10nm procesu namísto zdvojnásobení denzity oproti předchůdci (14nm procesu) zvýšila denzitu v tradičním dvouletém kroku 2,7×. Za viníka odkladů 10nm procesu označil, že společnost byla technologicky příliš agresivní a v době, kdy šel mezigenerační pokrok hůř a hůř, si vytyčila agresivnější cíl. Swan poté dodal, že se 7nm generací se Intel vrátí k tradičnímu kroku, 2× vyšší denzitě oproti předchozí (zde 10nm) generaci. Debut 7nm procesu Intelu se očekává opět za dva roky, tedy 2021.

A jednak se Swan rozpovídal o tom, že se Intelu díky data centrickému zaměření a rozšíření portfolia o produkty jako FPGA a další podařilo obsadit 30 % trhu s křemíkem. Za současného hybatele označil AI (umělou inteligenci) a za budoucího považuje samořiditelné automobily (autonomní vozidla).

Tolik k faktům. Pokud jde o první tvrzení, tedy že se Intel z firmy orientované na PC stal firmou orientovanou na servery nezůstala tato skutečnost právě mezi uživateli osobních počítačů bez povšimnutí. Že od roku 2006 až do vydání konkurenčního Zenu Intel zásoboval svět osobních počítačů čtyřjádrovými modely (jednou generací 65nm, třemi generacemi 45nm, dvěma generacemi 32nm, třemi generacemi 22nm a 3-4 generacemi 14nm), nemohlo zůstat bez opomenutí. Serverové Xeony se mezi tím vyšplhaly ze 4 na 22 jader.

Pokud jde o zdůvodnění odkladů 10nm procesu příliš vysokými ambicemi, už to není tak jednoznačné a lze poukázat, kde má toto tvrzení slabinu. Intelu původně s 10nm procesem cílil na rok 2015. Představme si, že by se mu to hypoteticky podařilo. Co by následovalo? 7nm proces s 2,…× vyšší denzitou v roce 2017 a po něm 5 nm proces, opět s 2× vyšší denzitou. Jenže si lze jen těžko představit, že by - v případě zachování tradičně 2× vyšší denzity pro 10nm proces - Intelu povedlo za další dva roky denzitu oproti 14nm procesu opět zdvojnásobit. Pokud Intel ani v roce 2017 nebyl schopný dosáhnout 2,7× vyšší denzity oproti 14nm procesu, těžko by byl schopný v tomto roce nabídnout 4× vyšší denzitu (7nm proces oproti 14nm). Zkrátka se nezdá být jakkoli pravděpodobné, že by Intel byl schopen držet popsané tempo, kdyby zůstal u 2× vyšší denzity za každé 2 roky. V současnosti by při takovém scénáři finišoval 5nm procesory o denzitě 8× vyšší oproti 14nm procesu. Je-li schopný na 14 nanometrech vyrábět osmijádrové modely pak by s 5nm procesem při stejné ploše čipu mohl nabízet 8× více jader, tedy 64jádrové modely. Tento scénář je zkrátka příliš pohádkový na to, aby za jeho nenaplněním mohl stát pouze jeden ambicióznější cíl, kterého se nepodařilo dosáhnout.

Robert Swan má samozřejmě pravdu, pokud jde o poptávku po hardwaru pro AI, na druhou stranu se samořídícími auty to nemusí být až tak jasné. Figuruje tam příliš proměnných. Jednou z nich, která se AI netýkala, byla regulace. AI akcelerátor může provozovat kdo chce a jak chce. K provozování samořiditelného auta je ve většině zemí potřebná úprava legislativy, do které se politikům nemusí příliš chtít. Jakmile totiž v jakékoli zemi vládní koalice prosadí jejich schválení autonomních vozidel a dojde na první smrtelnou nehodu, omlátí daný zákon opozice koalici o ústa jako předčasný, neuvážený, špatný, nezodpovědný a populistický. Politické reprezentace tudíž mohou být přeopatrné v povolování podobných změn a akcelerátory samořídících systémů mohou na trh nastupovat výrazně pomaleji, než by výrobcům hardwaru mohlo vyhovovat.

Druhý problém spočívá v tom, že výrobci automobilů nebudou chtít drahé supervýkonné řešení, které je (či bude) Intel schopný nabídnout, ale půjdou cestou optimalizací pro levnější a méně výkonná řešení. Software stačí pro jeden typ auta vyvinout jeden, čip ovšem musí výrobce automobilu zaplatit pro každý vyrobený kus. Tento trend ilustruje například rozhodnutí Tesly, která do svých automobilů odmítla použít výkonný modul Nvidia Drive AGX Pegasus se spotřebou remosky a namísto toho šla cestou vlastního levnějšího a úspornějšího 72W FSD Computer. Výrobci automobilů se logicky budou snažit hledat co nejlevnější a nejúspornější řešení, takže situace velmi pravděpodobně dopadne podobně jako před lety se smartphony. Zvítězí levné řešení jako tehdy levné ARM SoC - výrobci zvyklí dodávat drahá řešení, na kterých mají vysoké marže, ze segmentu vypadnou.