V databázi 3DMarku se objevil záznam z Core i5-10500H, které je detekováno jako šestijádrový procesor s osmi vlákny. U jakéhokoli jiného produktu by se nad tím dalo mávnout rukou a prohlásit, že jde o chybnou detekci v důsledku nové architektury, na kterou není 3DMark připraven. Jenže deriváty Skylaku nejsou nová architektura a 3DMark obvykle problémy s detekcí nemá a podobné senzace nevyrábí.

Přestože možnost chyby existuje a rozhodně ji nelze vyloučit, jsou tu zkrátka určité indicie, v jejichž důsledku se stojí nad situací alespoň trochu zamyslet. V první řadě je jasné, že nepůjde o ono „SMT 1,33“, protože to skutečně Intel z architektury Skylake nevydojí. Jak by tedy mohl procesor s šesti jádry nabídnout osm vláken? V podstatě jediná možnost, která se nabízí, je kombinace čtyř jader s vypnutým HT / SMT a dvou jader se zapnutým HT / SMT.

Otázkou je pouze to, zda tuto kombinaci architektura umožňuje. Naopak si myslím, že není třeba dlouho váhat nad tím, zda by po takové konfiguraci Intel sáhl, pokud by ji architektura umožňovala. Intel je limitován výrobními kapacitami. To je daný fakt. Dosud nabízel procesory s HT aktivním na všech jádrech nebo procesory s HT vypnutým na všech jádrech. Přestože výrobní procesy disponují určitými defekty, je čistě z hlediska pravděpodobni zřejmé, že kombinace defektů, která by porouchala podporu HT na všech jádrech zároveň, je poměrně nepravděpodobná. Naopak je pravděpodobné, že modely s vypnutým HT mají ve skutečnosti HT poškozené jen na části jader (přinejmenším na jednom). Intel tak například šestijádrové procesory s HT poškozeným na 1, 2 nebo tří jádrech prodává jako šestivláknové.

Pokud architektura umožňuje vypínat HT na úrovni jednotlivých jader, je takový přístup plýtváním, neboť konfiguraci ořezává více než by bylo nutné. Podpora HT na části jader by tak dávala smysl a paušální omezení v podobě vypnutého HT na čtyřech jádrech (z celkových šesti) by byl docela dobrý kompromis. Rozdíl mezi šesti a osmi vlákny už řada aplikací dokáže pocítit, takže taková konfigurace může mít i praktický přínos.

Pro možnost konfigurace „6/8“ hovoří ještě jedna věc. Generace Comet Lake staví procesory na fyzicky desetijádrovém křemíku a fyzicky šestijádrovém křemíku. Oproti tomu AMD staví své procesory na fyzicky osmijádrových modulech. Jak to souvisí s konfigurací? Pokud AMD při výrobě vznikne modul, kde se jeden- dva defekty trefily do obvodů na podporu HT / SMT, může takové kusy zamíchat mezi čipy pro výrobu Ryzen 5 3600(X), tedy procesoru s šesti jádry a dvanácti vlákny. Prostě jádra s vadným SMT vypne, zbylá jsou plně funkční a mohou spadnout do košíku, z něhož se berou čipy na výrobu šestijádrových / dvanáctivláknových modelů.

Jenže Comet Lake je nativně buďto šestijádrový nebo desetijádrový. Šestijádrové modely se budou vyrábět z šestijádrových křemíků. Pokud však některá jádra mají defekt v obvodech pro podporu HT / SMT, může Intel buďto podporu SMT zcela vypnout a tím skončit na šesti vláknech, nebo dvě jádra s defektem na HT / SMT vypnout a nabídnout čtyřjádrový model s osmi vlákny. Jenže zatímco na šestijádro se nahlíží jako na mainstream, čtyřjádro už je dnes spíše low-end. Tato možnost tedy neumožní Intelu prodat daný kousek křemíku s optimálním ziskem. Šest jader / šest vláken je lepší možnost, ale stále to znamená oželit až 50 % výkonu v aplikacích, které jsou dobře optimalizované pro HT a vícejádrové procesory. Konfigurace 6/8 by tak spojovala silné stránky obou zmíněných alternativ (míněno 4/8 a 6/6), což znamená vyššího počtu jader z druhé možnosti i vyššího počtu vláken z první možnosti. Umí ale Comet Lake s jádry Skylake takovou kombinaci? Uvidíme brzy, o mobilní řadě „H“ se proslýchá, že by mohla být vydána kolem poloviny března, takže oficiální potvrzení může přijít zhruba za pět týdnů a úniky oficiálních specifikací i výrazně dříve.