Bylo kolem toho tenkrát slávy, nu řekněme větší než malé množství. Masivní kampaň Microsoftu později New York Times dokonce označil jako „nejkřiklavější, nejšílenější a nejdražší uvedení počítačového produktu v dosavadní historii odvětví". Stála 300 milionů dolarů a zahrnovala takové věci jako zajištění práv na použití písně Start Me Up od Rolling Stones (12 milionů), vydání jednoho čísla britských Times zdarma (1,5 milionu), natočení sitcomu s Jennifer Aniston a Matthewem Perrym, kteří v něm ukázali výhody nového systému, spuštění stometrového plakátu z mrakodrapu v Torontu nebo nasvícení Empire State Buildingu v New Yorku v barvách loga Windows.

Nutno říct, že se vyplatila do posledního centu. Lidé (minimálně v USA) stáli na uvedení fronty a o krabice s novým systémem se prali - tento fenomén máme dnes spojený obvykle s úplně jinou značkou. Na trhu, který celosvětově představoval asi sto milionů počítačů, zvládl Microsoft za prvních pět týdnů prodat sedm milionů kopií, což představovalo do té doby nejrychlejší nárůst podílu nového systému. Při ročním výročí od uvedení systému už bylo legálně prodaných kopií více než čtyřicet milionů. Pravá éra Windows započala.

Ačkoliv jádro, snažící se balancovat na pomezí MS-DOSu a něčeho novějšího, už zcela oprávněně vzal čert, základní prvky grafického rozhraní, které přinesly Windows 95, jsou tu s námi stále. Nabídka Start, trojice ovládacích prvků okna, kontextové menu na pravém tlačítku myši, atd. Když se je Microsoft snaží uživateli vzít nebo je výrazně transformovat, jako například ve Windows 8, uživatel se brání. To jen dokazuje, že to tenkrát v Redmondu vůbec nevymysleli špatně a jen málokdy od té doby to vymysleli lépe. Je proto skoro s podivem, že letošní výročí nijak zásadně nepřipomínají (nějaký ten webcast, jinak ticho po pěšině) - jen málokterý jiný produkt je tak výrazně pomohl dostat tam, kde teď jsou.